Obilné pole s havrany

 Zjevuje se mi jakoby ve snu, černomodrá kobaltová obloha a žlutě zářící obilné pole. Ten kontrast vzbuzuje pocit tísně a napětí. Vše ještě dramatizují přilétající havrani. Jsou stále blíž a blíž a letí stále níž a níž nad zemí. A jejich čím dál větší a větší množství.

     Náhle se v obilném poli objeví úzká cesta, ta se však rychle zužuje a ostře končí uprostřed pole.Nevede nikam. Havrani teď krouží nízko, nizoučko nad žlutým polem. Jejich krákání nahání husí kůži. Obloha se stále více zatahuje a šero je čím dál větší a větší, až se téměř setmí. Na obloze se objevují zcela černé mraky a je jich neustále víc a víc.

    Jdu až kamsi do hlubin sebe sama. Cítím tu černou plující těžkou náladu. Vzduch nabytý až k prasknutí beznadějí, strachem a úzkostí. Pak dorazí šílená bouře a vše před sebou mete až se nitro chvěje. Havrani ti mizí kamsi do dáli ... Slyším jen sténání a rachot silného vichru, ženoucího se zběsile po obilných lánech. Po zoraných polích. Po rovných a kamenitých pláních.

     Pak bouře pomalu, pomaloučku a polehoučku ustává. A po ní se nebe i vzduch pročistí a zbude oslnivě žlutě zářící obilné pole. V tak mocném protikladu se vzdalujícími se černými mraky.