Poezie ledu ve vědru

Z mých rukou se stala síta

jimiž propadává nezbedně uchopovaná podlaha,

jejich dotek je nevěrný objektům

jež jsou nevěrné mým dotekům

když na ně tak koukám

brzo mi vypadají zuby

takže si jimi zakryju nohy

které nepotřebuji

nechodím běhat

vyškrábal bych si oči

jo kdybych měl nehty tak i zdrápal kůži

a penis hodil po nějakých důchodcích na ulici

ale to už bych neměl ruce

takže nevim jak by to dopadlo

no jo je to strašná sranda

umřel jsem usia statečnost blbečci

nenávidím přemýšlení o jiných věcech než je okamžik

protože jsem velkej zmrd

běžte už všichni doprdele

tuhle hudbu nechte nám ona pravdu řekne vám

jo tlačil jsem to ze sebe

ale pochopil to někdo jen tak

pošlapal jsem pravdu protože jsem ji tlačil

takže je z ní hovno

ve vašem pojímání věci

já jsem jen děvka co nemá kosti

tak už táhněte a nechte mě chcípnout