Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAd infinitum, ad absurdum
Autor
angelik
Má babička zemřela,
když se její věk zkrátil
necelými hříchy všech
a mě bylo v tu chvíli
jako na pohřbech
svatých.
Osmdesát pět se sťalo
šesti a půl
a mně bylo třináct
a něco
a něco mi bylo
v tu chvíli,
dost na nic.
Můj otec seděl na divanu, já
vedle něj, trochu ukřižovaná
pohledem,
trochu opocená
děním. Syn
dávno ještě nebyl, matka naše
v křesle, špetka kaše
na bradě
skleslé
pomalu sjela o tón
níž.
Chlebíčky na místo
chleba
a kaviár místo soli,
v očích bolí,
bolí tlak
z výšky.
Ostřihala bych ti, babičko,
ty nehty sama. V koupelně bylo dusno, horká voda,
malá místnost, spousta dechů a zavřené dveře
jsem otevřela, zůstala jsi ležet,
vedle pračky, na zemi, vedle vany,
na zemi, vedle té napuštěné odmaštěné horké a
mýdlové sračky v umyvadle
jsi zůstala ležet,
jsi zůstala nedýchat,
moje všátková
babičko,
zůstala jsi.
Na chleba kaviár
v duši přežvýkám
a rozpráším tě po kopcích,
po kolenou
mých
zbrouzdaných,
jsem tak prostá
z duše
tvojí.
Neodmočila sis nehty
a já ti je nestihla
zastřihnout,
když přijímala jsi
poslední
těsné
podobojí.
Moje těsnota už dosáhla svých mezí, má drahá
svatá,
cítím tě.