O krásné Františce a odporném Františkovi

tohle dílko už bylo uveřejněný pod nickem mýho kamaráda, může se stát že ste ho už četli..nicméně neberte ohled na realitu a nechte se unést poipřípadě znechutit :)

Za desatero sídlišti a devatero paneláky žila byla překrásná Františka.
I přesto že byla překrásná a velmi přátelská, neměla moc kamarádů. Vlastně žádného. Žila velice jednotvárný život.Chodila z domu do školy a ze školy domů.
Za devatero sídlišti a desatero paneláky žil byl odporný František.
Možná i proto že byl odporný neměl moc kamarádů. Vlastně žádného. Jeho život nebyl zrovna nejpestřejší. Chodil do školy a ze školy rovnou domů.
A tak to šlo pořád; do školy, ze školy, do školy, ze školy. Až si jednou řekl:
„S tím musím něco udělat. Už mně nebaví veškerý volný čas trávit doma. Musím nejbližší šanci chytit za ocas.“ Ale uplynulo několik dní a František dál žil svým starým životem; do školy, ze školy, do školy, ze školy.
Františka by velice ráda trávila volný čas jinak než nudou doma, ale nevěděla jak to udělat. Její život pokračoval v zajetých kolejích; do školy, ze školy, do školy, ze školy. Jednou se však Františka dívala na romantický film, kde se dívka jí podobná nakonec změnila v nejoblíbenější a nejšťastnější dívku na celé škole. A Františka si v zápalu inspirace slíbila: „Změním svůj život. Hned při první příležitosti.“
A její příležitost přišla hned za několik dní. Jako každé ráno jela tramvají do školy a opakovala si učivo, když si k ní přisedl jakýsi mladík. To se ještě nikdy nestalo! Františka viděla příležitost. „Teď nebo nikdy.“ řekla si.
František prodělal další příšerné ráno. Ujela mu tramvaj a on musel v dešti čekat deset minut na další. Ale všechny nesnáze se mu vykouřily z hlavy jakmile nastoupil a uviděl volné místo vedle krásné slečny. „To je moje šance. Tu za ocas chytím i kdyby to mělo být to poslední co v životě udělám!“ řekl si v duchu a přisedl si ke slečně.
Františka s Františkem na sebe chvíli jen tak zírali. „Je překrásná!“ myslel si František. „No, žádný manekýn to není, ale i tak je lepší než nic.“ to si zase myslela Františka. František se pomalu odhodlával. Františka se nemohla odhodlat. Oba si vzpomněly na sliby co si dali v koutku svých duší. František začal otvírat ústa, ale Františka byla rychlejší: „Nešel bys se mnou dneska odpoledne do kina?“
František nehodlal promarnit příležitost mu nabízenou: „Samozřejmě! Chtěl sem se tě zeptat na to samé.“ odvětil. Františka se do Františka zamilovala na první slova.
O tři měsíce později. „Drahá Františko, berete si zde přítomného Františka za právoplatného manžela a budete s ním žít a milovat ho až do smrti?“ „Ano.“ řekla Františka a zamilovaně pohlédla na Františka, svou jedinou lásku.
„Milý Františku berete si zde přítomnou Františku za právoplatnou manželku a budete s ní žít a milovat ji až do smrti?“ „Ano.“ pronesl František a opětoval Františčin zamilovaný pohled. „Tímto prohlašuji vaše manželství za uzavřené.“ zpečetil jejich svazek farář a František políbil Františku a odnesl si ji až domů.
A tak Františka a František spokojeně žily a nehleděly na zlé řeči o Františkově vzhledu. A jestli se nerozvedli, tak spolu žijí dodnes.

---