Mezi obzorem a oknem

Obzor je dnes

zub vylomený z času.

Oči naráží na chomáčky nervů

v bezbarvém sousoší

deště.

Temnota.

Kéž by se chtěla rozvít večerem,

ale okno stojí v cestě.

Cesty se rozpily

do kamení,

leží v útrobách světa,

břichabol zkyslý dálkou.

Jako nit vine se

z úst balkónu,

zábradlí ztrácí

přitažlivost.

Jen lesy drží vzpomínky,

vzpřímená záda

vysoko nad kostelem.

Kříž se pohnul,

obejmulo jej

stmívání.