Třikrát o staré naději

to jsem se takhle jednou vypsal z jedné velké nervozity

Dohasínají svíčky s těžkou neodvratností a v celé té veliké řeči jediná hláska není k pochopení právě do třetice o starém čekání a trochu taky o míjení a kalném tichu - právě jednou je to psáno Tobě Tobě a ne už žádné jiné Přiznám se Ti potom k tomu strachu že by něco došlo konce že by třeba nahlas mohlo bolet věř - tu noc Ti povím, jak jsem se bál že nám svíčky brzy shoří a tma pak zbyde ovdovělá Proč třikrát o jedné naději kapičkách parafínu a malinko o lásce když pravda zapovězených planin po usnutí v nás tolik křičí Pro něco velikého v ranním čekání kdy všechno podléhá světlu Protože všechno se nakonec docela malé a průzračné vzdává

---