Náledí

    Vracím se takhle ze supermarketu s taškou plnou vajec, když si všimnu ženy středních let kráčející proti mně. Evidentně někam spěchá, uvolňuji ji cestu, ale najednou to přijde. Žuch! A žena středních let se válí středně rozplácnutá na zemi.

     V první chvíli musím zadržovat smích, ale poté jí pomáhám na nohy. Děkuje mi a každý jdeme svou cestou. Přede mnou spadne další člověk. A ještě jeden. Asi si na náledí dávám pozor jenom já!

     Občas vidím nějakého člověka brzdit před zatáčkou nebo stromem. Jindy by i boty se špatnou podrážkou zastavily chůzi na několika centimetrech – nyní se však dotyčný zastaví až v křoví lemujícím chodník či nosem ve stromu.

     Opodál si udělaly děti klouzačku. Rozparáděné po ní jezdí sem tam. Než ji ale spatří mladý podnikatel s mobilem u ucha, už se klouže. Po zadku!

     Když zdárně překonám přechod a pomůžu několika lidem vstát, ocitám se na posypaném úseku chodníku a nestačím se divit. Lidí je zde požehnaně. A nikomu se příliš nechce z této oázy uprostřed zimní pouště. Doma na mě ale čekají povinnosti, a tak se zde nezdržuji. Kloužu si to dál a spatřím tři dámy, jak se drží kolem pasu a společně překonávají nástrahu zimy. Když jedna z nich podklouzne, zbylé dvě ji udrží. Když je míjím, podklouznou všechny tři naráz.

     Zrakem se dívám raději jinam – na vozovku. Na semaforu naskočí červená a blížící se auto zabrzdí. Zabrzdí a klouže dál. Mine semafor, v klidu vklouzne do prázdné křižovatky a zmizí v protější ulici. Auta co mají zelenou žhaví motory, plyn na podlaze, ale kola si neustálé podkluzování ne a ne nechat vymluvit.

     Já klidně dokloužu ke vchodu od našeho baráku, kde potkám sousedku se psem. Pes z ledu evidentně respekt nemá, ale ani jeho čtyři nohy mu nepomůžou k chůzi tam, kam by si přál. Pomohu oběma nahoru, vsouvám klíč do klíčové dírky a napadá mě, že jsem dnes viděl spadnout snad každého. Také si uvědomuji, že já jsem nespadl ani jednou. Na tváři mi vyraší nefalšovaný úsměv, nohy podjedou, ruce se rozletí a za chvílí ležím omlácený dole pod schody.

     A co že jsem to nesl v té tašce?