POKYNY PRO SEBEVRAHA – ZAČÁTEČNÍKA

Pokyny pro sebevraha – začátečníka

1. Oběsím se doma na háku od lustru. (Bydlím-li sám, nezapomenu zavřít
plyn a otevřít okno – kdo to má pak čuchat, po měsíci. Volím dostatečně
dimenzovaný hák a lano, není nic horšího, než když se sebevražda
promění na distorsi kotníku. Hubu si přelepím leukoplastí, abych
nepoblil toho, kdo mě bude odřezávat.)

2. Pokud nemám hák, nebo se utrhnu, dojdu se oběsit na půdu na trám.
(Židli s sebou a nezamykám se, aby policie nemusela vyrážet dveře –
zejména to platí u těch starejch plechovejch protipožárních.)

3. Pokud bydlím v paneláku, kde není půda, tak skočím z okna. (Padám
zásadně mimo hlavní chodecké trasy a na asfalt, abych se havranům líp
seškraboval. K zemi se přibližuji po hlavě, aby to bylo tutový a abych
neplýtval financemi na zdravotnictví.)

4. V přírodě se věším na místě z dálky viditelném. (Není nic horšího,
než jeden oběšenej a pod ním tři důchodkyně, který šlehlo, když se jim
v úrovni očí znenadání zhouply nohy – to je pak strašnýho papírování.)

5. Skok z mostu (Volím dostatečně vysoký most – např. Nuselák – a skáču
v noci a rychle. Nedělám to napínavý hodinovou přípravou a konzultací s
psychologem a policií, protože vím, že ani oni nemají čas na zbytečný
kafrání. Při pádu hlasitě řvu, aby chodci v dopadišti mohli včas
uskočit. Pokud mám čas, rozprostřu na místo dopadu igelitovou plachtu,
případně si před skokem obléknu igelitový pytel. Ani havrani nemají
času nazbyt.)

6. Zastřelím se. (Volím potřebnou ráži a druh střeliva –
nepředimenzovávám, ale taky nejsem krkna – a vybírám si spolehlivou
zbraň, kterou si vyzkouším. Ostatně je to naposledy v životě a dělám to
pro sebe tak můžu bejt trochu haur a nebudu přece sám na sobě šetřit.
Volím trasu z ucha do ucha, nebo ústy směrem dozadu. Zásadně se
nestřílím zpod brady nahoru, mozek rozcáknutý na stropě se blbě
sloupává, prostřelenej prkennej strop a zastřelená bába o patro vejš
taky nasere.)

7. Přejedu se vlakem. (Hlavu mezi koleje, tělo ven, aby mě nemuseli
pracně odmotávat z nápravy lokomotivy. Volím tratě s pomalu jedoucími
vlaky a zásadně se vyhýbám tratím rychlíkovým. Policie má důležitější
úkoly, než sběr a kompletaci osob na trase Praha – Havlíčkův Brod
apod.)

Obecné zásady: 
– Vždy mám u sebe doklad totožnosti, u destruktivních metod navíc
štítek z odolného materiálu s rodným číslem. Vážím si práce kriminálky
a tudíž jí usnadním identifikaci. 

– Nechám vlastnoručně psaný dopis na rozloučenou, čímž vyvrátím
podezření z násilné smrti. Pokud dopis nemám komu dát, odesílám jej
doporučeně policejní složce místně příslušné dle místa sebevraždy. V
případě přejetí vlakem místně příslušnému útvaru železniční policie,
pokud nevím, kam až dojedu, tak útvaru, v jehož působnosti je konečná
stanice vlaku, kterým se nechám rozjet. Vždy řádně popíši místo
sebevraždy, ve složitějších případech, nebo při nepřehledném terénu
přiložím náčrtek. 

– Volím takové místo, kde mne najdou, než budu smrdět, nebo adekvátní
jiná opatření – např. v zimě když mrzne. 

– Volím takové místo, kam může zajet osobní automobil a funebrácká
Avia. Nejsem paša, aby se se mnou někdo tahal ještě po smrti. 

– Nevolím různé avantgardní metody – rozpuštění v kyselině,
převálcování apod. – jelikož jsem si vědom, že tyto nestandardní metody
se hůře objasňují a nekomplikuji tak jiným jejich práci.

(z e-mailové lidové slovesnosti)