Pro sestru

Týden po tvém narození se mě ptali, jak se jmenuješ a já si nevzpomněla

Nikdy se nebudu víc červenat jako tenkrát, bylo mi už šest

Chodili se dívat na to malé klubíčko štěstí, kterému tehdejší úsměv zůstal

a asi už i zůstane...snad ano, sluší ti.

To malé cosi, čemu to velké cosi já ustoupilo z cesty lásky

(tenkrát jsem tě asi nenáviděla) a to mi bylo pouhých šest

S přibývajícími svíčkami na tvých narozeninových dortech

jsem si víc a víc uvědomovala a teď už vím

jak moc tě potřebuji

To malé cosi, co posledních svíček sfouklo patnáct

To malé milé, co bojuje samo se sebou

a samo sobě nerozumí

při tom všem tak roztomile roztomilé

jsi stejně tak hodná,

jak umíš být protivná

a stejně tak moc

se mi podobáš (krev není voda)

jen už teď máš větší prsa

Jako by to bylo dnes,

kdy pro tebe moje postel byla bezpečnější

moje boty pohodlnější

a oblečení (tenkrát ti tak k smíchu velké) modernější

Jakoby to bylo dnes, kdy jsem měla jméno Manka,

to složité "Ro" raději vynecháno

A dnes splácím dluhy v roli spojence

a doufám, že máš rozum,

chodit za školu se nevyplácí

Vím, že víš, jak jsem na tebe pyšná

A taky, že pro mě zůstaneš malou i zítra po diskotéce

při vyprávění o klukovi, který se ti líbí

A obě víme, jak se budeš rozčilovat,

až ti poručím "přijď včas a moc tam neblbni"

A obě víme, že to stejně udělám...

Andrejko...