kvapka

corriente libre

dnes pohybujúc sa autom v dopravnej zápche som rozmýšľala o slobode

vyslovene drzo ma v nej predbehlo auto a posunulo sa o jedno miesto, mňa to nahnevalo

potom som si spomenula na pojem slobody ducha, ktorý spomínaš; položila som si otázku, ako môžem byť slobodná v tejto situácii; odpoveď prišla, že ak sa budem hnevať, svoju slobodu stratím

:)nevadí to!

Udělali jsme vše nutné a ještě trochu navíc

a nebo jsme neudělali nic, ..čím by jsme se zotročili. 

Takže ... úspěch je velmi iracionální skutečnost nepodléhající lidským měřítkům. Nejsme tu, aby jsme se zdomácňovali na tomto světě, ale abychom putovali do Nekonečna. Život je jen malá objížďka a tak by neměl být tak předimenzovaně zdůrazňovaný, i když je to fuška s ním být na všech rovinách v souznění.

Vždy si vzpomenu na jeden článek z časopisu o běhání. Byl o muži, který žije mezi Francií a Španělskem. Jsou tam všude jen hory a jeho od mládí těšilo po nich běhat a to velmi dobře.

Byl tedy ještě ve škole, dejme tomu v šesté třídě a učitelka se všech ptala, čím by chtěli v životě být. Na to on jí řekl, že by chtěl být šťastný.

Ona mu obratem řekla, že zřejmě neporozuměl otázce. Na to on jí odpověděl, že ona zřejmě neporozuměla životu. 

Mám za to, že tím největším štěstím je, když nás vychovává náš svobodný Duch. Pak to všechno šlape a krásně do sebe zapadá, i když se nikdy nedozvíme, k čemu to všechno vede. Do plánů Ducha a Síly nikdo nevidí, můžeme se jimi jen úspěšně nechat vést, i když to vždy nemusí dávat smysl, je to vždy to nejbezchybnější, co nás vede.

V praxi pak nejsou žádné paradoxy, protože v tom co nás vede se nepočítá s tím, jak se k tomu bude člověk chtít stavět po svém, ale je tu jen prostor pro přesnost a bezúhonnost. Nemá smysl běžet někam, kde se nesetkám se svým štěstím, i když vůbec nevím, v čem se všechno mé štěstí prtojeví. Učit se život je věcí cest, které mají srdce. Jinak to vždy bude bolet a nikdy s tím nebudeme zajedno.

Je jedno, kam nás zavedou. Je to jediné co máme a když přijdeme o tuto pouť, nemáme už vůbec nic. 

:)tak z tohoto pohledu nemá smysl pracovat na tom něco od života očekávat, ale pustit se a plynout a radovat se, protože život stejně skončí dřív než se nadějeme. A tento zisk má smysl, protože bezchybnou radost nám nikdo nemůže vzít. Tu si naše energie pamatuje a nedá se to šidit.

To není výzdoba jeskyně, ze které by jsme nechtěli odkápnout. To je čas, ve kterém jsme putovali se svým svobodným Duchem.

:) nebojím, aj keď som sa dočítala, že jeden taký celkom pekný krásavec s kovovým leskom, akých vídavam (májka fialová), je dosť jedovatý, takže som aj opatrná

myslela som celkom malinkých zázračikov, napríklad, že pri vešaní prádla mi na plece zosadne nádherná modlivka nábožná ... dúfam, že sa nebojíš chrobákov a pod.

súhlas s tými zázrakmi - zväčša, ale občas mne nie je umožnené vidieť ich "z tváre do tváre"

popri práci môžme stretnúť kopec zázrakov ... nevadí

Ďakujem Vám obom za prečítanie, zamyslenie sa a za Vaše slová (jasné, aj za tipy)

možno niekedy sa nám zdá život bezútešný, ale je možné, že sme tvoriaci ako tie kvapky

len výsledky (zatiaľ) nevidíme, a možno ani nikdy neuvidíme, a vadí to?

vďaka corriente libre som objavila tvoju pracovitú kvapku ... pre mňa ...  A nič ...  ... znamená ... A všetko

nádhera

Krásné...jak velmi velmi skoro nepostřehnutelně a nenápadně něco roste 

a něco pomíjí.

Mám za to,

že kromě smrti je jediná jistota změna.

...a není se proč ptát, k čemu povede, pokud nám přináší svobodu. 

Ještě o ní nic nevíme...ale už se jí účastníme a možná bude tak dlouhá a nepředvídatelná, že se nikdy nebudeme účastnit celého poznání. Ale pokud by jsme se jej na svou zodpovědnost neúčastnili už teď... jak by jsme tu změnu mohli i sebenepatrněji uskutečnit? ...no ona se ta kapka jednou taky vypaří a pak ta báseň může pokračovat o mracích proplouvající horizonty...

A mám taky za to, že je všude spousta kapek, které se ke všemu upínají  toužebnými představami(jako ta v básni), ale vůbec nic nevěnují představivosti. A právě ta je zdrojem představ. Takže budu klidně kapkou nespoutanou představami, ale o to s více nepředstavitelně se rozvíjející představivostí. 

Pak by v tom

...a nic...

nebyla ani trocha ničeho nesplněného, co se snad potřeb týká. Byla by tu jen změna..která by nenesla nic o úspěchu nebo neúspěchu, ale jen radost, že jsem to všechno vnímal a ne jen chtěl podřídit sobě, protože jsem byl kapka.  Ale v jeskyni je situace velmi specifická, protože tam většinou nefouká vítr.  Kapky v bouři asi ve svých plánech moc jistých představ nemají...jsou takové toulající se i bez svědků v okolí

neviem, vieš, čo, vytiahol si túto báseň a oslovila ma, ako cudzia, povzbudila ma, zabudla som na ňu nepripadá mi smutná, ale plná nádeje, tie krásne kvaple predsa narástli, a zásluhou KVAPIEK

Smutá metafota..život musíme prožít, ať už se tomu bráníme nebo ne...pěkné...tip...ASUN

A přesto určitě něco - třeba vznikl krápník, který je obdivovám mnoha pohledy...moc pěkná, jemná...

toto ma cosi do seba.....zaujalo......*

kap,kap......

A nič?.... Ale ano...., pomalu, ale jistě kapka po kapce tisíce let, rodí se krápník (stalagtit, stalagmit, stalagnát).... geologická mě vždycky vezme, i když zrovna neroní žhavé slzy Země.... Je moc krásná .... TIP a V

... a nakonec do té pusté jeskyně přijde člověk, který velmi dobře zná tvrdost kamene... a žasne nad tím, jak hlubokou stopu tam pouhé kapky vryly... a to bez ohledu na to... zda už chtěly... či nechtěly...

podobný procesy jsem chtěla vždycky popsat a nic..... a ono vážně nic.... říkáš si, tahle kapka bude už ta poslední, bude ta jedinečná, která odolá, bude to jiný, celej život už pak bude jinej, změnim se jestli tahle kapka nespadne...a .... ona udělá kap.... a je dokonáno ...a ta další taky a další a další a nic se nezmění všechno de dál..... tušim že vim cos chtěla říct * * *

:) Paci sa mi!