Hláska

Jedu ve vlaku s plačící panenkou,

slzy plynou po tváři dokonalosti,

mobil,

slzy s ťukavou modlitbou,

se snahou být panenkou ve štěstí.

Proč pláčeš panenko duhy?

Zasažena životními ostruhy?

Bolest v hlavě a v srdci neschováš,

osudem se jen objímáš.

                        Co prsten to jedna smutná láska,

                        nevím proč, ale budu ti říkat hláska,      

                        (možná, aby se to rýmovalo)

                        hláska slova nevysloveného, ptáš se jakého?

Naděje, svoboda, jahoda, moře, racci, slunce, objetí, láska ..  růžová (šedá) tvoje, moje maska.

                        Spojuješ se se světem,

                        jediný signál tě drží nad vodou,

                        -Oni- ti pomohou,

                        vyřčené trápení je půlka zármutku,

              a proto objetí, jahody a láska nepatří jen dětem     –   nám všem  .. . ...Nám… .. dětem

 ..

Jak malíř Da Vinci Tě kreslím ve Tvé kráse a odhodlanosti  –  já Své múze.

Jak malíř voyer Tě kreslím na Tvé životní duze.

Mít tak akvarel namaloval bych k Tobě hřejivé slunce, aby vysušilo slzy noci.

Mít tak akvarel, vyndal bych ten bordel, co před námi skrývá svět moci.

A co bude za rok? – (nějaký další šok?)

   To ti fakt nepovím. – (proto tady nesedím)

             Jen ti řeknu : Uuuuuuuu sss míííííí v eee j  se.                

..

.

Naděje, svoboda, jahoda, moře, racci, slunce, objetí, láska,  ..  růžová (šedá) maska Života..

…

..

.