Letec (Aviator)

Délka: 170 min.
Režie: Martin Scorsese

Hrají: Leonardo DiCaprio, Kate Beckinsaleová, Cate Blanchettová, Willem Dafoe

Postava podivínského miliardáře Hughese, zakladatele transatlických aerolinek TWA, filmového producenta a svého času nejbohatšího člověka planety je v amerických končinách známá podobně jako třeba u nás postava Miloše Havla, stavitele, podnikatele a filmového producenta, známého především jako strýce prezidenta Václava Havla. Oba muži prosluli nevšedním talentem realizovat své smělé plány, oba vzešli z relativně bohatých rodin a oba prožili zajímavou životní etapu u filmu, (Havel založil Barrandovské ateliéry a Hughes první velkou nezávislou filmovou produkci). Určitou paralelu lze vysledovat i v tom, že jejich životy nabraly v určitou dobu kurs neřízeného sestupu a jejich osobní život skončil víceméně v troskách. Zatímco však Havlův vliv a majetek upadl s příchodem nacistů a o postavení jej definitivně obrali komunisté, Hughes přišel o vládu nad svými věcmi vlivem duševní nemoci.

A o duševní nemoc, o šílenství, v tomto filmu jde především.

Kombinace výstřednosti, velkých peněz a heroických činů nemohla oku filmařů jednoduše uniknout. Příběhy reflektující vyjímečné lidi jsou schůdným řešením úkolu najít pro otupělé obecenstvo jakékoliv přitažlivé téma. Co vlastně dnes producentům zbývá, chtějí-li natočit pořádný trhák? Láska? Američtí hoši v přilbách, bojující za správnou věc? Rodinný humor s potrhlými tetičkami? K uzívání. Frčí porno, rychlé akční střílečky a když už příběh, tak ooobrovský a ve všech směrech vyjímečný.

Letí excentricita. Avšak ne všichni, zdá se, pochopili správně obsah tohoto pojmu.

Zoufalé.

Pojďme k tvůrcům.

Režisérská a kameramanská dvojice Martin Scorsese a Dante Ferretti se potkávají u pátého filmu (připomeňme Věk nevinnosti, Kasino, Kundum, Brinding Out the Dead a Gangy v N.Y.). Co je u filmu možné pochválit, je především bezchybná spolupráce těchto dvou mistrů filmařského řemesla. Film je krásně natočený a skladebně, rytmem, technikou natáčení v něm nejsou žádné chyby. Naopak, z těchle hledisek je hodně dobrý. Scorsese je jedním z nejlepších amerických režisérů. Jeho filmy jako Zuřící býk vynikají drobnokresbou povahy a vnitřního světa zobrazované postavy. Stejně tak DiCaprio je vyjímečně dobrým hercem, a to i přes zuřivé proklamace jeho odpůrců, kteří v něm vidí pouze nakašírovanou hereckou superhvězdu. Je pak s podivem, že při takto dobrém námětu, skvělém obsazení, vynikající výpravě a dobrém režisérovi se nedostavilo filmové kouzlo.

Rozhřešení hádanky bych hledal především v osobě Johna Logana, scénáristy, proslulého smyslem pro dramatickou linku. Logan je schopný iniciátor velkých filmových scén a předvedl to docela slušně v Gladiátorovi. Scénář, který provázel diváka reáliemi starověkého světa byl postavený na akci a střídání prostředí. V efektním akčním příběhu, kde hrdinové nemluví, ale šikovně se vyvražďují a cedí hlášky skrze zaťaté mimické svalstvo na nějaký dušezpyt čas není. Příběh Howarda Hughese je ale z úplně jiného soudku.

Hughes jako uhlasený, inteligentní bonviván kolem sebe mohl mávat leda technickými výkresy a své temné chvilky si chodil odtrpět někam do ústraní.

Možná měl Loganovi začínající psycholog s půlroční praxí vysvětlit, že existují vyjímečně talentovaní lidé, nadaní především schopností logického myšlení, uvažujícího v abstraktních číslech, používající řády a pravidla jen jako číselnou veličinu, nikoliv jako faktický, neměnný axiom. Že tito lidé nejsou akčními hrdiny. Že sice mají své heroické momenty, ale jejich realita se odehrává v těžko pochopitelných mozkových erupcích, které se na plátno přenášejí velmi nesnadno a je k tomu potřeba určité penzum kreativity. Pak bychom snad byli ušetřeni scén s dramaticky vystupňovanou hudbou v okamžiku, kdy DiCaprio hladí prototyp letadla se zapuštěnými nýty a hlubokomyslným pohledem se raduje nad sníženou aerodynamickou zátěží, vzletů naopak naprosto nearodynamicky působící dřevěné dvacetitunové bečky, jak vystřižené z filmu Slepičí úlet, kterou ve skutečnosti Hughes sice dostal nad hladinu, ale jen na půl metru a na dvacetsedm vteřin... opět za zvuků nebeského kůru symfoniků z L.A.

A které podle mě nejsou podstatné.

Možná by tentýž psycholog měl scénáristovi vysvětlit, že Hughes byl z kategorie lidí, která se vyznačuje schopností uvažovat a pracovat ve velkých celcích, o vrozené kombinatoriky s přehledem se pohybující napříč obory, schopné bleskurychle zanalyzovat a zkombinovat mezioborové (moderněji crossoverové) poznatky a kreativním způsobem je aplikovat.

Možná mohlo být zmíněno, že tito lidé často trpí představou, že zvládají s přibývajícími projekty i objem a náročnost zpracovávaných informací. Že u řady těchto lidí dojde postupem času k nevratnému poškození mozku, způsobeném právě jeho nekontrolovatelným pressinkem. Pedantsky založený a úzkostně pečlivý člověk, obdařený výše zmíněnou anamnézou, který má navíc možnost realizovat své takřka dokonalé plány bez ohledu na finanční náročnost, nepochybně uspěje v tom, v čem se pohybuje. Člověk, který nemá přirozený korektiv, daný výchovou, rodinnými tradicemi, či společenskou konvencí (kterou neuznává), často ztroskotá na nejjemnějším mechanismu svého těla, přetíží mozek a přivodí si obsese, vidiny, či fatální selhání vůle, sociálních ataptantů nebo se jednoduše řečeno zblázní.

Hughesovi, synu průmyslníka, obchodujícího s vrtnými soupravami, se přesně tohle nejspíš přihodilo*. Hughes dostal do vínku slušný kapitál. Zdědil po otci Hughes Tools, firmu prodávající ropným magnátům vrtařské nádobíčko. V dnešních cenách firma za miliardy dolarů. Jeho prvotní rozlet a úspěch, spojovaný především s praxí filmového producenta byl jen odrazovým můstkem pro nekončící a facinující hru velkého kombinatorika s citem pro americkou realitu. Byl hvězdou, uznávaným lídrem, skvělým technikem. Pro mne především inspirujícím příkladem. Lidi podobného typu kolem sebe vidíte. Každodenně trčí ve svých postojích a názorech a pravidelně se utkávají s unavenou realitou přežívání. Jestliže se jim nepodaří viditelně uspět v počátcích kariéry, čeká je postupná rezignace a nenaplněný a promrhaný život. Hughes tuhle smůlu neměl, měl peníze, takže Američané byli nuceni trpět jeho provokující přítomností a utěšovat se domněnkou, že jde o blázna a skutečného podivína. V okamžiku, kdy se jeho vize staly realitou, se Hughes stal předmětem neuvěřitelné fascinace.

Nevysvětlením tohoto principu Scorsese a Logan ze svého hrdiny udělal excentrického chovance psychiatrické léčebny.

A to mi přijde docela hloupé hloupé.

11 nominací na Zlaté glóby mi v této souvislosti přijde jako výsměch.

Letec

V originálním znění Aviator

11 nominací na Zlaté Glóby, 3 proměněné, za hudbu, herce v hlavní roli a v kategorii Nejlepší film

Délka: 170 min.
Režie: Martin Scorsese

Hrají: Leonardo DiCaprio, Kate Beckinsaleová, Cate Blanchettová, Willem Dafoe

Web: http://theaviatormovie.com/

*Hughes podle všeho byl excentrický člověk, který proslul obsedantní pečlivostí, projevující se mimo jiné sepisováním neuvěřitelně detailních návodů, jakým způsobem mají být obsluhováni lidé v jeho letadlech, jak mají být vedeny telefonní hovory v jeho kancelářích, v jaké výšce mají být grafické linky na zdech - symboly jeho firem, jaké mají být ubrousky na stolech, šířky sedátek ke stoličkám na letištích a řadě podobných věcí. Podle svědectví skutečně strávil poslední fáze svého života zavřený ve vlastních výkalech v hermeticky izolované místnosti, do které si nechával pouštět filtrovaný vzduch. Zatímco jeho firmy na obou stranách Atlantiku neuvěřitelně prosperovaly, jedl po sedm let den za dnem to samé jídlo a pil pomerančový džus, aby nakonec skončil se 300 miliony dolarů na kontech ve špinavém hubertusu v parku jako bezdomovec, kterému pro jistotu policie sňala otisky prstů, aby měla jistotu, že jde skutečně o něj.