Srážka s dobrem

Tak tohle je z dovolené.

SRÁŽKA S DOBREM Ležela sem na pláži a ze slunce už mi bylo špatně. Měla sem popraskaný rty od moře a pálily mě. Odpoledne sem měla umývat nádobí a byla sem z toho dost nasraná. Je neuvěřitelný, co dokáže člověku na dovolené zkazit náladu. Vedle mě ležela Klára a vypadala spokojeně. Byla aspoň třikrát tak opálená jak já a to mě taky vytáčelo. Nasadila sem si sluneční brýle a rozhlídla se kolem. "Nebaví mě to tady. Je tu moc lidí. Nejezdím na dovolenou proto, abych se prodírala davem. Budu chodit na nudapláž. Tam je prázdno." Posadila se a zamžourala na mě. "Ty ses zbláznila, ne? To tady jako mám ležet sama?" Zakroutila sem očima. "No jasně. Dyť je jedno, jestli vedle tebe ležím já, nebo tady budeš sama. Co myslíš, že se ti tady může stát?" Rozhlídla se kolem. "Nevím. Je tady spousta cizinců." Zasmála sem se. "No a co? Trochu samostatnosti." Udělala otrávenej xicht a lehla si zpátky."To kdybych věděla, tak pojedu s Michalem." Naštvalo mě to. "No jistě. Ten by tě nenechal samotnou. Visíte na sobě jak... je to nechutný. Musíš se naučit....ale to je jedno. To ty nepochopíš." Znovu se posadila. "Ty žárlíš!!!" Takový křivý obvinění mě dovedlo nasrat. "No jistě. Já su tak zvědavá na to, abych kolem někoho celý život skákala. A on mi jednou za čtyři roky vymaluje byt a ještě další rok o tom bude mluvit. Děkuji, nechci." Uraženě zasyčela a otočila se na břicho. Taky sem si lehla. Když sem o tom tak přemýšlela, čím dál víc sem byla nasraná. Jako by člověk nic neznamenal, když je sám. Trpět ňákým komplexem můžou mařky, který nikdo nechce. Ale co když já nechcu nikoho? Špatný? Hm, pro ostatní asi jo. Při těch úvahách a tak dál jsem usnula. Vzbudilo mě zatahání za ruku. Byla to Klára. Přede mnou stál černoch a podával mi jakousi věc. "Prodává kotvičky. Prý to dělají postižený lidi a vydělávají si tak. Sou pro štěstí. Já už jednu mám. Kup si taky." Vypadala jak malý děcko s lízátkem. Kotvičky - taková blbost. Černoch ke mě natahoval ruku s výrobkama. To víš, že jo. Teď mám náladu na dobročinost. Jdi do hajzlu. "Řekni mu, že nemám love. Ať táhne." Klára se s ním domlouvala rukama nohama. Čučela sem před sebe a moc tu scénu nevnímala. Černoch mi položil na ručník jednu kotvičku. Něco řekl a usmál se. Podívala sem se na Kláru. "Říkal, že když nemáš peníze, tak ti to dá pro štěstí." Vzala sem kotvičku do ruky a nezmohla se ani na poděkování. Černoch se usmál a odešel. Cítila sem se hrozně. Možná to tak chtěl a možná mi chtěl udělat radost. Nevím. Doteď to doopravdy nevím. Ale jestli ve mě chtěl vzbudit pocit viny, tak se mu to povedlo.

---