Nekuř, umřeš...

Marie a Stely byly stejný ročník. Narodily se těsně po válce ve vesnici, kde se žilo už od pradávna stejně. Měly vlastně štěstí, že se jejich rodiče brzy po narození svých miminek domluvili a koupili společně dvojdomek v okrajové části velkého města.

Marie a Stela spolu vyrostly jako sestry. Společně chodily do školy, společně řešily první problémy. Stela byla vždycky ta tichá, nevýrazná, dominantní Marii se podřizovala. Marie byla číslo. Pěkná holka, která o kluky neměla nikdy nouzi a kterou vždycky zvali na nejlepší večírky. A Stela, ač méně oslnivá a v jejím stínu chodila s ní. Na jednom takovém večírku potkala Stela i svého budoucího manžela. Byl ze slušné rodiny, chodíval slušně oblečený, prostě slušný kluk. Když Stela skončila v učení na prodavačku (Mariin nápad), vzali se a měli spolu kupu dětí. Její manžel byl o čtyři roky starší a zemřel dva roky předtím, než Stela odešla do domova důchodců. Sama chtěla. Těšila se na chvíle strávené s Marii.

Ta se nikdy neusadila. Neměla děti, manžela, stálou práci. Přežívala ze dne na den. Od sedmnácti kouřila, pila. Stela ji naposledy viděla, když k ní přišla zbitá, a chtěla schovat před policií. Stela to samozřejmě udělala, ale Marii nakonec stejně chytili a zavřeli na pár měsíců do basy za drobné krádeže. Jak to s ní bylo dál Stela dlouho nevěděla. Nepátrala po ní. Až po smrti manžela si na starou přítelkyni z dětství vzpomněla, vyhledala ji a domluvily se na oné společné cimře ve starobinci.

A tak tam spolu nějakou chvíli žily, hodně se smála, vzpomínaly.

Ale potom to přišlo. Nejmenovaná americká firma uvedla na trh stroj na vrácení mládí. Dovedl lidi po tělesné stránce omladit až o čtyřicet let. Sice jen jednou, ale i tak to bylo dost. Mělo to jediný háček. Ten, kdo se rozhodl tento zákrok absolvovat, musel mít plíce černé jako noc. Všichni kouřící staříci se zaradovali, mezi nimi i Marie. Jednoho dne se vytratila a pro svoje věci si přišla jako třicetiletá ženská.

"Chtěla bych zkusit žít jako ty!" řekla Stele, když odcházela. Myslela si, že už ji nikdy neuvidí. To se ale trochu zpletla.

Když ji Stela uviděla, dozrál ji v hlavě ďábelský plán. Nebylo fér, že Marie, která nikdy v životě neudělala nic dobrého, mohla žít dál, zatímco Stele zbýval už jen žolík s podobnýma troskama, co si nikdy k cigaretě ani nečichly.

Měla našetřenou spoustu peněz. Nafingovala svoji smrt a odletěla do Ameriky. Rozhodla se ukázat těm volům z nejmenované firmy co dokáže.

Nakoupila si zbraně, od brokovnic po granáty, na černém trhu to nebyl problém, a začala likvidovat všechny, co měli s tím nefér strojem co dělat. Zlikvidovala tak jeho vynálezce, pracoval pro firmu vyrábějící cigarety, kupodivu, potom všechny, kteří se podíleli na výrobě prokletého stroje a další a další. Nakonec zničila i plány toho stroje. Jeho šíření nezabránila, ale pomstila se. Přitom způsobila zmatek a chaoz a zabila mnoho nevinných lidí.

To nejlepší si ale nechala nakonec. Nakonec se Stela rozhodla zabít Marii.

Vrátila se zpět domů a našla ji v rodiném domku, ve kterém společně vyrostly. To ji fakt naštvalo. Mariini rodiče neměli kromě Marie jiné děti. A protože v Marii se hluboce zklamali, darovali svou půlku domu Stele a jejím dětem. Jak se Stela dozvěděla, Marie zpochybnila toto jejich rozhodnutí a svou půlku vysoudila. To Steliny děti nepřenesly přes srdce a přestěhovaly se do lepšího.

Mare teď měla manžela, děti i práci. Měla všechno jen díky tomu, že celý život kouřila. Stela si počkala, až bude doma sama, přišla k ní a namířila na ni zbraň.

"Není fér, že ty můžeš žít a já musím už tak brzo zemřít." Řekla té hnusné kuřačce a zabila ji.

Marie měla zaplou televizi. Běžely v ní reklamy na zázračnou tabletku, po které člověk omládl až o padesát let a děj se mohl oproti "zázračnému" přístroji několikrát opakovat. Jedinou podmínkou byly čisté plíce...