Jen tak trochu

     jen tak trochu

        nejdřív potichu

                 zaťukám   

    nahlédnu stydlivě

               do nového prostoru

    jen tak trochu

               zlehka plaše

                      dotknu se nitra

    stopami mamutími nechci jít

            jen tak trochu

                       zvolna  pomalu

                       jak vzácnou knihou

            listy papyru toužím obracet

                     tvé dny měsíce roky

               radosti i smutky

     jen tak trochu

                    bezelstně

                        procházet tvé člověčí světy

    jen kam mi dovolíš

                   ani o krok dál

                           než uneseš 

          počkám trpělivě

                      jen tak trochu

       v očekávání    

                  až i kapitoly

                 psané neviditelně

                          sám mi přečteš

         možná  snad

                             nebo také ne

       stačí mi

                     jen tak trochu

                                  nesměle

                                      vhlédnout

            do tebe

                            a poděkovat

                                     děkuji 

                                          žes daroval mi

                  i málo, ale daroval-a

                             ze sebe, za sebe 

       postojím než odejdeš

                     pak se sama tiše

                                         vytratím