Levitující maňásek

nalezeno ve starých lejstrech :)

Na břehu pláže meditoval stařec s průzračně modrýma očima. Vlny soli cákající zpod bosých nohou Pilota jej rozežíraly, ale chlamaly i plíseň rozetových vousů, a tak dál levitoval. Pilot odhodil svůj služební širák v dál a sedl si starci za krk, aby měl lepší pohled. A tak demitovali oba v rezavějícím stříbru Luny.
Stařec už dávno zdřevěněl. S nohama v kříž se ukřižoval, neboť nikdy nevklínil k rebeliousním Anna a Mona –rchistům, a idea povstání mu byla cize ryzí. Sed Turků byl jeho křížem.
Pilot byl ve službách korálovského letectva. Ale růžový atol jej zneuznával. Trouchnivějícího starce přijal za svého opatrovníka, když byl vyhoštěn z králových ostrovů. A měl modrou unikátní formu. A psal knihu Důmyslný trychtýř La Manche. Popravovala o symbiotické harmonii hranostajů a kuželů ve známé stoce.
Pilot se zaklonil a zapadl. Dřevěný stařec s průzračně modrýma očima se sešil a z prostředního prstu levé nohy zbyla hromádka popela. Zapadlý pilot se svalil do pohyblivých písků. Korály ať žehnají tvé dlouhé bludné pouti!, zalekal hula hula trouchnivějící stařec do otvoru, který pozřel pilota.
Zapouzdřený nebeplavec brzdil podrážkami smeč mohl. Splývaje s modře rozžhaveným středem země spílal halucinogennímu pelyňku. Probublal tavenou syrovou hmotou a vpil se do magmatu, aby lávově vyvřel. Sopečnatý vulkán, jímž pilot plachtil, byl zaměstnán v Dolech a Horech, protože dynamit byl za americké mince. Křestně se jmenoval Buch, ale byl přezděn na Buch-buch-bůh-puch kvůli lepší zapamatavatalnasta.
Galejníci zapití lávou byli expedováni ke královským a tenisovým kurtům jako vzácní trubci (v jantaru). Služky pometlovaly lávu do lavorů a když si chtěla některá oddechnout, případně zavzdechnout, rázem byla zavalena chlípnými galejníky. Po důstojnickém poklidu rozlité zemské kávy a posilnění stužek rubali a lícali galeovníci nově rozryté kovy.
Pilot obdržel krumpáčem po hlavě a jeho duše se vznesla k nebeským nížinám, sledována tělem, protože nebyl schizofrenik. Dělo a tuše splynuly a pilot svítil radostí. Unavený zesnul jako malé dítě.
Protibudil se. Ebenové nebe zhnědlo a čpící páry se srocovaly ve škleb. Slyšel břik a křinkot konkordů. Bezzásadové deště a zkyslí hospodští lidi, odfrkl Pilot.
Stočil létající koráb a do soudku kousek mraku. Hvízdavě modřimoval a nebeský eben zurčel. Snívalo se mu, že z tlejícího starce vytesal loutkového maňáska. Smaltovaný malátností rozpínal dlaně v modlitbě k bohu a zapomněl kormidlovat. Stal se nechtěně padavkou, ale jsou i lepší věci. Když dopadal, vyzíral na dřevěného muže meditujícího na břehu pláže. Zpátky doma!, zaradoval se vesele. Doma! Damo! Moda! Mado! Nekonečně donekončím svou knihu o trychtýři!
(Pozor, cizí jižnějazyčná pasáž) Ne, ne! (konec průchodu). A přesně tak to nemá být. A tak nebe-země-plavec-potápěč ztvrdnul až do navěky na malém ostrově, vedle zdřevěnělého stařece. A proto věřte, že kameny a dřevo jsou taky živé.

---