Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZpověď Gigola na zapřenou
Autor
wedle_vazy
Byl jsem velký kluk a občas ke mně chodily ženy. Bylo mi fuk, že řvaly, vždyť přeci zvuk, to je pořád tuze příjemný?! …a sousedi nepřišli – nenadali mi. Nevím proč? Možná měli zadky stažený nebo je zrazoval ten kolotoč. Potkaní sousedé, významně pomrkávali. Jejich manželky - roztodivné kuželky, chovaly se poněkud chladněji. Pro mě za mě - jejich život mě také tolik nebral.
Za nějaký ten sex, trochu té práce domácí? Žádná láce. Vezměme třeba Hermínu:
Přijde - litr Tramínu na ex a hned výčitky:
„Člověk se sem trmácí - pro trochu té lásky - s legrací, aby si užil a ne jako doma, kde dělá matraci a von mi chce vrazit do ruky hadr?!? Tak to teda bagr!“
„Tak děvenko,“ jako bych oznamoval,“ já nejsem Štalenko - nebo jak se ten rusák menoval, abych celej den tancoval. Teď du umejt kastroly, potom učení a pak musím do školy.“ Vzdala se - smála se. Takhle skvěle naklizeno? Hm…tak poď ty moje dámská volenko?
Jedné dámě - vedoucí v krámě - pořád padala paruka. S rukou na tlamě bránil jsem salvě smíchu. Příště už v předsíni, na skříni stála polystyrénová hlava. Smála se – i s krůpějí zlatého deště. Tu hlavu mám ještě - doma – dáma je v truhle a… v jámě.
Chodily intošky i prázdné kebule, cigošky i zadumané bledule. Kupříkladu ta mihule:
Učitelka Karolína od Šíravy od Zemplína, chtěla jezdit na koni a nechat si ponožky. Stěžuje si a drmolí, že ji v sedle rozbolí – stehna.
Sedláme tedy styl běhna a uctíváme přírodu - nejraději v koupelně.
Zašla i domina v latexovém oblečku - v pouzdře devítiocasou kočku. Pamatuji dobře!!
„Tak broučku!“ Drsný plurál. „Schovej si ten futrál - vrcholem je anál. Důtkama si mrskej zástupy blbečků, co nechtějí - být biti doma.“ Vracela se jednou týdně pro přídavek a půjčila i kočku. První umělecké dílo - zmalovaný zadek.
Hrál jsem jim Let it be, ale žádné to nebylo blbý a být nenechaly – toho mého sameťáčka. Dnes jen hladím, běží promítačka a plejáda vzpomínek na kdejaký komínek.
Žiji skromně v rodinném domě. Mám holčičku a chlapečka, ale žádný prstýnek.
Pořekadlo - poučka: Ženit se, není osvědčené! …ostatní je omáčka!