Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLístek
Autor
Tragicus
Toto je poslední zápisek.
Z mé rány crčí krev. Je tak rudá... Vlajka těch naproti není tak rudá.
Jsou tři hodiny ráno.
Boje odeznívají. Ohňostroj granátů na druhé straně fronty pohasl.
Vyhráli jsme!
Proč ten vykřičník...?! Je mi to jedno.
Zplodil jsem syna, postavil dům a zasadil strom. Naplnil jsem svůj život.
Je mi jednatřicet. Jak hloupé.
Nemám pro co žít. Svým potomkům jsem zajistil budoucnost. Takovou, že nebudou muset hnout prstem.
Asi jsem jim zničil život. A nejen jim. Sobě a všem, ke kterým jsem se přiblížil. Pomáhal jsem a oni zlenivěli.
Vyhráli jsme!...
Ale byla to moje válka?
Jistě, válka za svobodu.
Ale za moji svobodu?
Všichni se s jásotem stahují z pole.
Ach, Bože, už vím, že tam nejsi, ale kdyby přece jenom...
Ohně skomírají. Stíny se prodlužují a noc je stále hebčí. Zavírá mi oči.
Ach, Bože, vím, že tam nejsi, ale kdyby přece jenom, nedovol...
Vyhráli jsme...
Ale byla to moje válka?
Ne, nikdy to není válka jednotlivce. Nikdy to není a ani nebyla moje válka.
Cokoli člověk za svůj život udělá, dělá pro jiné. Ať chce nebo ne, ať je sobečtější sebevíc, mají z toho prospěch jen ti druzí.
Život nemá význam. -Žít a dělat pro jiné je hloupé a nepřirozené.
Ach, Bože, kdybys tam přece jen byl, nedovol, abych se stal keřem. Tam dole.
Už mi ani neteče krev. Je mi lépe.
To je konec.
Zmáčknout spoušť a...
Konec.