Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?

Bože můj, Bože můj, … co jsi mne to vlastně?

Kritická assay při úvaze nad biblickým textem



Vnořmež se přímo, bez okolků, do děje toho: Kalvárie, čiliž Golgota. Na vrcholku jejím lotři tři – Lotr#1, Lotr#2, Lotr#3. Lotrem numero 2 jest zde Ježíš. Vprostřed nich lotrův, bezpochyb, neb on jest dění tohoto středem. Křižováni jsouť.
(Scéna vyňata jak by z filmu tvůrců Hollywoodských)
Pomiňmež (neb ta sama byla by zajisté podnětem úvah neméně nosných) cestu samu, zvící odhadem šesti set metrův zdéli. (A dodnes byvše inspirací snažilcům ať více, či méně nadaným ku tvorbě serií „Cest Křížových“)
V děj vsazeni byvmež tam, kde Ježíš Nazaretský ukřižován dokonává. (Poznámka – Ačkoliv jednomu z lotrů (#1, nebo #3 ? (není známo)) byloť teploučké korýtko v Ráji slíbeno, není nikde znamenán čas skonu jeho (lotrova).)
Dokonávaje Ježíš zvolá (hlasem (prý) velikým (cit.Bible)): „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“
A zde my jsme nuceni se ptáti: Jak Ježíš dozvěděl se, že jej Bůh jeho opustil? Dal mu (Ježíši) snad znamení tajné, že nehodlá nadále setrvávati v přítomnosti jeho? (Ježíšově?) Neb nemá důvodu snad? (Bůh (setrvávati))
A dále ptáme se – Jest snad možno, by v takové chvíli vypjaté Otec Syna opustil? (Opustil-li ho skutečně (viz níže))
Což připustiti možno, že by Bůh – všudypřítomný v podobě Ducha Svatého - ve chvíli, kdy Syn nadmíru trýzněn křížem jest, vytvořil jakés vakuum bez Ducha – bezduché vakuum (má to snad Peklo býti??) – (či snad lépe říci) „Bezsvatodušno“ ??
Ajť vezměmež takto i na paškál onu trojjedinost! Bůh Otec, Syn a Duch svatý jedno prý jsou. Otec je Syn. Pak tedy – Syn je i Otec.
Jest možno, by (takto postaveno) je-li Otec Synem , Otec Syna opustil?? (Už jen fyzicky?)
Lze, by Bůh opustil sám sebe???

(protiřeč – Bůh může vše, jest všemohoucím, tedy i opustit sám sebe, leč nevzpírá se tento výrok logice?)
(proti-protiřeč: A co je v křesťanství logické, že?)

Shrňme to:
Ježíš na kříži volá: “Bože můj, Bože můj, proč ji mne opustil?“
Ježíš je boží syn.
Syn boží je Bůh (trojjedinost)
Bůh je všudypřítomný.
Duch Svatý stejně tak.
Duch Svatý, Syn a Otec jedno jsou.
Ježíš na kříži volá: “Bože můj, Bože můj, proč ji mne opustil?
…
Něco tu skřípe…
==
Otvírá se tím prostor pro spekulace.
Možná (?) kronikář v těch hekticky vypjatých okamžicích neslyšel dobře.
Skutečně Ježíš řekl to, co znamenáno?
Neřekl třeba „Bože můj, cože? Můj sýr se rozpustil!?“ čekaje, že právě jeho nakládaný Čedar bude v letošní soutěži sýrů vyhodnocen jako nejchutnější…?

A – vezmeme-li tak, jak psáno jest – nejsou slova Ježíšova rouháním??
Proti sobě samému?

A jak jest vlastně to ono s tou řečenou trojjediností?
Jest Bůh ve své trojjediné koexistenci stále týž, či jeví se jako navzájem dopňující se třetiny, jako když sejf má tři klíče a tři bankéři vlastní každý po jednom klíči?
(Jest důvodné podezření, že trojjedinost vymyslili praklerikálové pro lid obecný, tupý a pohanským bohům uvyklý. Což jest možno vymýt z noci na den lidem z hlav houfy božstev opředených legendami vyprávěnými při ohni otcem synům a syny vnukům, kdy každý z bůžků stará se o svou část vnímatelností, poživatelností, či nadsmyslností (slunce, hvězdy, oheň..; obilí, země, dobytek..; láska, posmrtný život..) bohem jediným? Jak by to vše, co dosud zástupy bohů obhospodařovaly dokázal (v myslích těch prosťáčků) jediný vousatý pán sedě na trůnu stíhat?
Proto vymyšlena byla trojjedinost a k ní zástup apoštolů, učedníků a proroků jakožto pomocníků, pomocníků pomocníků a asistentů pomocníků, aby bylo po celý rok ke komu se modlit.)
A byl Ježíš vůbec člověk?

Otázek nad míru.

Ač nevysvětlujíc vše, dovolím si nastínit běh Kristových posledních hodin tak, jak se domnívám, že se udály skutečně:
Na Kalvarii ukřižovali Pána Ježíše Krista a s ním oba lotry. O oděv Ježíšův pak vojáci metali losem. (Kde vojáci v jižních krajích, kde se jako tažná zvířata používají velbloudi vzali losa ponechme stranou, zarážející je spíše, jak jím dokázali metat.)
Lid pak tam stál a posmíval se: „Jsi-li syn boží, sestup z kříže!“ A on odpověděl jim (zde je Biblí svatá proškrtána (ostatně jako na více místech)): „Volové, to víte, že bych sestoupit moh, ale tím bych celou tuhle srandu totálně zkazil!!“
K poledni pak přišly bouřkové mraky a ve tři hodiny odpoledne konečně Ježíš přestal dělat frajera a po včerejší pitce v gecemanské zahradě po pravdě prohlásil: „Žízním.“ Načež mu poblíž stojící setník (ve skutečnosti to nebyl setník, nýbrž pouze padesátník) nabídl na kopí nabodenou a v octu omočenou houbu. Ježíš pronesl: „Houby s voctem...!“ (dosud tradované úsloví), načež skonal.
Ostatní průpovídky, jako například „Bože můj, proč jsi mne opustil“ Ježíš ve skutečnosti nikdy nepronesl. Ty do Bible vpašovali scholastici pouze proto, aby se studenti měli čím trápit a museli psát beztak profesory nečtené úvahy o obrazech z Bible.

Na závěr, respektive místo závěru nástin několika otázek k dalšímu zpracování: Proč Kristus, jsa všemohoucím, nechal Jana Křtitele potupně zhynout? Proč Jidáš smluvil políbení Krista jako poznávací znamení, když Kristus byl nezaměnitelně známou osobou? Proč Pilát Pontský jednal tak, jak jednal?
O tom ale snad příště.

---