Alkáčova děvka

Sedím ve svým oblíbeným koutě a koukám na televizi, která má vypnutý zvuk. V rádiu hraje smutná hudba a já na tebe vzpomínám. Myslím na tvoje slova, kterýma jsi mi lhal. Myslím na tvoje ruce a na tvoje vlasy... Myslím na teplo tvých dlaní a nenávidím svůj cit, který nedá prostor rozumu. Vidím tvoje oči. Byl v nich oheň. Když ses na mě díval, cítila jsem, jak hořím s tebou. Dál jsem v plamenech. Dívám se na tebe a tvoje oči se upírají do země. Tvoje ruce se chladí o půllitr, tvoje rty se dotýkají skla. Snažíš se zevnitř uhasit, protože víš stejně jako já, že nikdy nemůžem být spolu. Totiž - úděl dvou bumerangů je míjení. Dál hořím. Kolem mě je samá voda a studená země pokrytá ledem. Do obličeje mi fouká studený vítr. Je to varování od přátel, kteří "mi to vždycky říkali." Už nemůžu dál. Je mi zima. Miluju slunce a v noci koukám na hvězdy, zatímco ty se válíš na zemi. Hvězdy totiž narozdíl od tebe hoří. Jasně svítí a svým žárem dávají radost. Naposledy si klekám k tobě na zem do trávy. Já vím, je ti zase špatně. Přesto se směješ, když říkáš, že všechno bude zase dobrý. Jsi přece můj osud. Já brečím. Žhavý uhlíky ti padají na ruce, zakrýváš si tvář. Když se na mě podíváš, vidím v tvých očích oheň. Horkou rukou mě pohladíš po tváři. Skláním se nad tebou a líbám tě na rty, který už zase pálí. Říkáš, že zítra vyrazíme někam za sluncem. Zvedám tě a dlouho mě držíš v objetí. Hoříme jedním plamenem. Večer sama ležím v posteli, myslím na tebe a vím, že ty už dávno spíš. Taky vím, že zítra si nic nebudeš pamatovat. Budu se na tebe dívat a tvoje oči se budou upírat do země.

---