Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seživot
03. 05. 2005
3
0
2282
Autor
Eseth
jen krok....
Za mřížemi z žaluzií
smutně prší a vevnitř je prázdno
jsou to zábrany v rozletu
je to ten den
vezmi mě sebou do víru
extáze k úsměvům blaženosti,
k branám.......
k branám smrti
do krajnosti jestli mi
to budeš přát
usínám v pokoji
zavřená do čtyř stěn,
ale vím, že tanec
bude - v něm
koukám se z výšky
a zpívám, jak miluju tebe -
dovolíš poznat a zapomenout
dovolíš mi pokračovat na
cestě věčnosti
dovolíš mi žít a umřít
v jedinný den - co poznám
a zapomenu
dovolíš mi hrát si sama
se sebou
a smějěš se mi,
ale já se budu víc
až tahle hra skončí
nebude už nic
jen my......
Mně se to moc líbí. Je to takový.... bezprostřední. Nedokážu v tom sice najít nic konkrétního (i když vím, že to tam je), ale srší z toho na mě emoce. A to já oceňuju.
*
Dopisovatel
30. 05. 2005
ty zbylé dvě se mi líbí určitě víc..tady fakt nevím..možná Ti tam chybí ta noc :-)
zlato moje... miluju tě za tu první sloku... protože to seš TY... a nikdo jinej
cejtim tě z toho:)
jsi moje
možná, že to je líp, že to nezaujalo, možná bych měla víc číst - poezii...
šedivý mi to nepřijde,nezajímavý taky ne.v čteni nečtení poezie taky nevím..mělo by to být v Tobě..spíš to ve mně vyvolalo něco neurčitýho..zkusím se vrátit za chvíi..třeba se vyjasní