Poslední polévka

Poslední polévka

Je zajímavé, že i když už nemáte vůbec nic k jídlu, v lednici vždycky ještě něco zbude. Kupříkladu francouzská hořčice - tak pálivá, že se prostě nedá bez přílohy na posezení zkonzumovat. Sklenice s lákem a několika olivami, o kterých si nejste jisti, zda už neplesniví, jenže momentálně nejste v rozpoložení to zjišťovat. A pak samozřejmě ty tři brabory dole, o kterých už víte, že plesnivé jsou, ale jakási nostalgie Vám nedovoluje je vyhodit. Pak tu ovšem leží také jedna uschlá, víceméně památeční, mrkev vzadu, ale, byla-li by poživatelná? Těžko říci. Najde se tu i ampulka s neznámým lékem bez popisu. Co je to zač? Že by ho tu nechala teta před půl rokem?

Vůbec se mi zdá, že každá lednice má jakýsi sebezáchovný mechanismus, který jí dovoluje tvářit se, že je užitečná, ačkoliv tomu tak již notných pár dní není. Do výplaty je daleko, k jídlu nic a ta mrcha stejně pořád žere elektřinu!

Tak to ne! - dopálil jsem se.  Vzal jsem tři shnilé brambory a okrájel je do jakýchsi hranolků poměrně přijatelné barvy. Vhodil jsem je do vroucí vody společně s pokrájenou sušenou mrkví. Olivy tomu přidají šmak a zahustím to francouzskou hořčicí.

Tak a tebe, milá ledničko, vypínám! uchychtnul jsem se a vyrval kabel ze zásuvky.

Chtě nechtě na tomto místě musím sebekriticky doznat, že vzpomínanou polévku jsem snědl čistě jen v zájmu posílení myšlenky úspory energií.

Po její konzumaci ve  mě došlo k několika nečekaným vnitřním pochodům, které mne nenechaly na pochybách, že pro dobrou věc je třeba přinášet i oběti nejtěžší. Také mi na mysli vyvstala otázka, co s oním lékem, jenž  v jako jediný v lednici zbyl? Chrstnul jsem ho do sebe! Mě už je to všechno jedno!