Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKruh
12. 12. 2000
6
0
4488
Autor
Sarken
Bloudíme v kruhu
a neustále se divíme,
že cíl je pořád stejně daleko.
Jak se vymanit?
Prsten bolesti,
lásky,něhy,krutosti
nemůžeme utéci
napadá mne
možná ani nechci
tak aspoň zůstat
na jednom místě
v jednom okamžiku
mezi Tvými řasami.
Já vím, že to nejde
nemusíš mi připomínat
osud
pár písmen na archu čistoty
co znamená...
Lze uniknout něčemu, co není?
...tuším Exuperi napsal něco v tom smyslu: "..že minulost je jako kámen se kterým nemůžeš pohnout, ba dokonce je to zbytečné..".
Sarkenko, myslím si, že jako zamyšlení nad životní situací má báseň svou hloubku, která se v některých řádcích dává pozávat...
Avšak jako báseň na mě působí spíše jako "nebáseň". Aby to nebylo jen zamyšlení, vyjmula bych slůvka "napadá mne" a "já vím,..."
A trošku bych přidala spád. /ale to už by nebyla Tvá báseň ale má :-)/
zolli: to Tvoje zamyšlení je krásné. No jo, básnířka se nezapře ani v próze.
Miroslawek
14. 12. 2000
a když si uvědomíme že to není...je potřeba ještě utíkat?... a neocitneme se v ten okamžik ve středu?
někdy si říkám že je to strašně jednoduchý...jenže kdo ví možná že ta jediná překážka je že zatím opravdu ještě dost nechcem. Šari!
I když je to smutné, mám po přečtení takový hezký pocit. Díky, Sarko.
Hrozně se mi líbí verš pár písmen na archu čistoty
Ťíp!*
ono to je, ale v nás... jde uniknout sám sobě? lze...
(ty řasy... to s emi nelíbí, jinak JO!)
možná teď už víš, o čem jsem to tehdy mluvil ty filosofko :-)))
Stanese mi, ze se zastavím. Chvilku po obvodu kruhu..a pak citim neco, co rikaji Ti prede mnou..ale nekdy, kdyz se ve me po obvodu kruhu zastavi basnik. Zjistim, ze kruh se stava prstenem z drahoceneho kovu /ne poutem/ a ta vterina zastaveni, je jako drahoceny kámen, precizne vybrouseny a zasazený na to jediné dokonale misto, kam odedavna patrim....
...zůstat mezi řasami...
Merlíkovi se tradičně nelíbí to, co mě zaujme ;o)
mezi řasami je co? Pohled... zůstat v pohledu, uzamčená, zachycená projednou a napořád... jde to, zůstaneš takhle napořád na jednom místě, zatímco jdeš dál... A není to vždycky kruh, i když se zdá... snad stoupáš ve spirálách a občas se ti zatočí hlava... a že vidíš cíl pořád stejně daleko? Jestli to není tím, sestřičko, že si ho kladeš pořád dál a dál, s každým krokem, který dosáhneš, si posouváš svůj cíl... A je to jen dobře...
Ale stejně, pro jistotu, nenosím prsteny...