Buď zas jak dřív

Toho léta přicházely do módy velmi kratičké sukně a barevná trička odhalující plochá bříška slečen. Zdeňka to zasáhlo jen minimálně. „Zastrkej si to, lezou ti z toho záda!“ napomínal svou dceru Ivu. Byl na ni sám; jeho žena zemřela před několika lety. Zdeněk si pomalu uvědomoval, že dospívající Iva potřebuje někoho, komu se může svěřit. Ne, že by se jemu svěřit nemohla, ale vysvětlit některé ženské věci, zvlášť když on sám v nich nemá pořádně jasno, je nad jeho síly. Začal tedy shánět novou maminku.

Slečna Martina právě zavírala trafiku, když jí někdo zaklepal na rameno. „Můžete mi ještě prodat jednu Top dívku?“ „Ale já už mám zavřeno,“ odvětila Martina. „Prosím,“ škemrala asi třináctiletá blondýnka. „Má tam být skvělý článek: Zhubni za pět dní.“  Martina se tedy vrátila a časopis dívce prodala. Cestou domů přemýšlela o svém novém příteli. Se Zdeňkem se seznámili minulý týden na inzerát: Hledám hodnou a rozumnou ženu mánesovské postavy, raději nekuřačku, toužící rovněž po společném životě. Je mi 41/ 174, SS, nekuřák. Mám větší dceru. Vítán zájem o přírodu, chalupaření a kulturu. Jen málokterý muž dnes ocení postavu mánesovských tvarů, pomyslela si. Dnes se s ním má sejít podruhé.

„K večeři si něco udělej. Jídla máš plnou lednici,“ zavolal Zdeněk na Ivu, která si zrovna listovala v nějakém dívčím časopise. „Kdy přijdeš?“ prohodila z křesla. „To nevím, ale ty koukej být nejdéle v jedenáct v posteli.“  To určitě! pomyslela si Iva, jen co za sebou Zdeněk zavřel dveře. Ještě chvíli si prohlížela modelky v časopise, když tu narazila na titulek Spočítej si svůj BMI index a zhubni za pět dní. Vydělila tedy svou váhu v kilogramech druhou mocninou své výšky v metrech, jak radil článek. Výsledek ji překvapil – podváha. To není možné! Vždyť je tak tlustá! Spěchala k lednici a vyndala z ní všechno na stůl. Od rána kromě jedné mrkve nejedla vůbec nic. Popadla ji strašlivá chuť sníst to všechno najednou.

„Tak tohle je moje Ivča.“ Zdeněk vytáhl z peněženky fotku a podal ji Martině. Připadalo jí, že tu dívku už někde viděla. „No jistě,“ řekla po chvilce, „Dnes si u mě kupovala časopis. Prý tam byl skvělý článek o hubnutí. Má takováhle holka potřebu hubnout? Připadala mi hubená až dost. Měl bys na ni dohlídnout, Zdeňku. Žijeme ve světě, kde ideálem krásy je kostnatá vychrtlina, a tyhle holky se tak snadno nechají strhnout.“ „Ivča je v pohodě,“ odvětil Zdeněk. „Dáš si ještě víno?“

Nádherný večer, pomyslil si Zdeněk, vraceje se domů. Martinka by se mohla Ivě líbit. Kéž by si s ní rozuměla tak jako on! Po pěti letech samoty konečně spřízněná duše. Zul si boty a zamířil do kuchyně něco zakousnout. Lednice byla otevřená a na zemi prázdné kelímky od jogurtů, vylitá hořčice, nakousané párky a rozbitá vejce. „ Ivo!“ vykřikl Zdeněk, když spatřil svou dceru s hlavou v záchodě.

Seděl vedle nemocničního lůžka a držel ji za ruku. Byla tak vyhublá, že na ní byla patrná každá kost. Proč si toho nevšiml už dřív? Hlavou se mu honilo mnoho dalších otázek a výčitek, ale jediné jeho přání bylo: Buď zas jak dřív, Ivuško! Začneme i s Martinou všichni nanovo.