NEDALEKO OD PRAHY

vlak zastavil v Roztokách u Prahy....

NEDALEKO OD PRAHY

Na tento výlet s Communiem jsem se moc těšila, i když naše kroky nevedly středohorskými cestami. Přijel také Pavel, nadšený milovník a znalec přírody, takže naše výprava měla skutečně přírodovědecký charakter. Počasí nám přálo až moc, sluníčko žhnulo naplno již dopoledne.

Naše první zastavení bylo v zámecké zahradě v Roztokách. V roce 2002 byla úplně zatopená, ale jediná stopa po záplavách už je jen na zdi. Zahrada je krásně upravená. Zaujaly nás záhony léčivých rostlin - heřmánek, máta peprná, meduňka, šalvěj, levandule, kozlík, yzop lékařský - ten jsem viděla snad poprvé, má temně modrofialové květy, bodlák ostropestřec mariánský a dokonce i rulík zlomocný - Atropa bella donna...

Naši pozornost upoutalo jezírko s kvetoucím bílým leknínem, obložené kameny, mezi nimiž rostou ozdobné keře a květiny. Ve vodě spousta pulců a nad vodou letí krásná šedomodrá veliká vážka a usadí se na kameni, který je v jezírku, takže si ji prohlížíme jen zdálky. za chvilku vzlétne a my sledujeme její mistrný let. A mihne se menší barevný ptáček se žkutavým bříškem černobílými křídly a šedými zády a delším ocáskem. Je to konipas horský.

Protože je horko, sedneme si na chvilku do stínu k malému rybníčku. Obdivujeme mohutný jasan i další stromy a louku. Malebné romantické místečko, které láká i svatebčany k fotografování. Na zámku je svatební síň a v sobotu je zde opravdu živo.

Ze zámecké zahrady se vydáváme po žluté značce do Roztockého háje. Všímáme si pěkně upravených kvetoucích zahrádek. Cesta odbočuje vlevo podél potoka. Povšimneme si některých keřů a vrby se zvláštními kadeřavými listy. Kdesi v křoví se ozývá pěnice. Objevujeme pěkné, zdravé jilmy, prohlížíme si jejich nesouměrné řapíky listů, které jsou pro tento strom typické.

A jsme v Roztockém háji. Cesta napřed stoupá, ale pak jdeme po rovině. Háj je tvořen převážně duby a habry, což mi připomnělo některé středohorské kopce. V korunách stromů se občas ozve pěnkavák. U cesty dokvétá ještě žlutý kuklík městský a vlaštovičník větší. Podle listů poznáváme dva druhy kokoříků, jsou již odkvetlé. Upoutá nás dub červený - má narozdíl od našich dubů špičaté laloky listů, strom byl kdysi dovezen ze Severní Ameriky.

Po chvíli odpočinku a občerstvení pokračujeme v cestě. Vlevo pod námi Vltava a trať. A pak se dostáváme na louku. U cesty kvete žlutá mochna. Tráva je místy posekaná a jinde vzrostlá, kvetoucí a je co obdivovat. A názvy trav jsou opravdu poetické, například sveřep vztyčený, lipnice luční, psárka luční, srha říznatka, bojínek luční.... a už letí kolem - pestrý, černobílý okáč bojínkový. A jsou tu další motýli - hnědý okáč a několik bělásků.

Z louky je pěkný rozhled na Prahu. Obloha je mléčná. Patrně přijde bouřka. Nad loukou krouží poštolka. Zastaví se ve vzduchu, třepetá křídly na místě a střemhlav dolů.... nepovedlo se, vzlétne znovu a zase se nepovedlo... Pavel nám vypravuje o dravcích, jakou to dá práci něco ulovit. Nakonec nám poštolka zmizí z dohledu.

Cesta nás dovedla do Suchdola.Výlet se vydařil. Vracíme se nabiti krásnými zážitky a vyprávěním Pavla o různých přírodních. zajímavostech, s nimiž se můžeme setkat dokonce i na okraji města. Pavle, moc Ti děkujeme a těšíme se na další setkání.

---