Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa letišti
01. 01. 2001
14
0
3442
Autor
J
"Je pozdě."
"Já ještě nechci spát..."
"Kolik je hodin?"
"Jak dlouho budeš mě mít rád?"
"Cože?"
Narychlo vstávám z lože.
"Kam zase jdeš?"
"Jenom si klidně lež. Nemůžu spát."
"Mám Tě rád!"
...
Do dveří
vešla jsm po špičkách
jak víla ve svých střevíčkách
bosky
studí
na nohou plosky
v košilce zakrytá tmou.
Když spíš,
duše se dotýkat nemohou.
Tichounce, lehounce,
jako když hladíš myšku
vklouzla jsem do pelíšku.
Jen styčná plocha zad
je naší osou souměrnosti
a těla s tvary dospělosti...
Nechám si sen
o Tobě zdát.
Však to Tvé přiznání prosté
je spásonosné.
To, jak jsi říkal:
"Mám Tě rád"
Já ještě nechci spát...
Petr Zdeněk
27. 12. 2003
ehmmm...
...abych se k tomu taky vyjádřil, v 90% případů to bývá přesně naopak, viz. Prolog
;-)
Tak tohle je nádhera! A jestli můžu něco závidět já, tak to, co dokážeš se slůvky a čtenářem...joooo!
Mé oči se cítily jak v sametu a proto přidávám další puntík. *
Merle: Závisti???(ještě žes ho rozdupal :o)) Vždyť je to celé o tom, že docela nebylo co závidět :o)
vof, přinejmenším zbytečně dobré...
a pravda, malinkej červík (byť hned zuřivě rozdupanej) závisti se taky objevil :-))
Já bych spala jako kotě (jsou tři hodiny ráno), Tvoje básnička mě pohladila, proto *)
no ještě chvilku tak a "těm osobám" srostou páteře a utvoří siamské partnerství ...