Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozpálená
23. 07. 2005
10
0
2977
Autor
Lancelott
Na mém těle -
ne nepodobném stepi
tvé vlasy vlají -
sluncem sežehnuty dozlatova
Můj dech jak chladný vánek
uhasí tvé tělo
a polibky tě orosím
Pak při soumraku
zahalím nás nocí
než pod hvězdami
vykonáme
rituál hojnosti
a polibky tě orosím
nádherná myšlenka, ale celkově mi tam něco (samozřejmě nevim, co) trošilinku nesedí, možná jako by každých několik řádek bylo samotných a toužilo se spojit... ;-)
ta poslední je tak nádherná, zní mi pořád v hlavě...ty předtím tam pro mě vůbec nejsou....Úžasná...T
Zcela jasně...skoro bych se začal bát a couvat do kouta...tak jasně to bylo řečeno:o))
Ano, víš co jsem chtěla říci. Dobře to víš... Takže víš, že to o tom "nestojí to za slovo", není na místě. Někdy jsou slova, i když by byla krásná, zcela zbytečná. Nedokážou totiž popsat pocit, který v Tobě vyvolala jiná slova... ta, která bys hodnotil. Jak říká básník: "...protože nejsou dosud vymyšlena slova tak cudná... a tak vášnivá zároveň...". A potom je na místě mlčet... a poslouchat. Řekla jsem to jasně? :-))
andromeda: díky
Debbi: pravděpodobně vím co tím myslíš...ale přesto: když už k dílu není co dodat...to nejspíš nestojí ani za slovo:o)
+malé avi