Ale Bůh za to nemůže

Nebyl to Bůh kdo mi Tě seslal...

26. červenec ve čtyři hodiny odpoledne

začínají nejhorší tři hodiny mého života.

Začíná naprostá demolice bytu,

jako by vztah se rozpustil

v hektolitrech piva a hospodské zábavy,

ve které nemám prsty.

Jsem nucen používat násilí,

které je mi z duše cizí

a které mi je naprosto k ničemu.

Stačil by slzný plyn nebo deci rumu,

ale nic z toho nemám, a na nic není čas.

Nepoznávám se,

vím čeho jsem schopen,

ale nevěděl jsem, čeho jsi schopna ty.

Jestli to děláš z lásky,

toužebně a  " ze srdce " prosím o tvou nenávist.

Rozpadám se na něžné i agresívní kusy.

Ty nechceš odejít,

jen nevinné věci na cucky rozbíjet,

a v každé z nich je kus ze mě.

Trháš i kytky, které k svátku jsem Ti dal,

a kdyby byly, zlikviduješ i poslední

ze zbylých semen.

OBROVSKÁ OSTUDA.

Nejde to, nejsem schopen tě vyhodit,

tebe s tvým delirium tremens.

Teď spíš ve střepech a rozházených troskách

a zase nejmíň o rok se oddálila

naše svatba jako řemen.