Ze čtvrtého patra do přízemí

Je tady větší tma

a taky auta jsou blíž,

skoro cítím pneumatiky

přejíždět po zádech.

Předsíň jsem se snažil

přeměnit v balkón,

jenže všude samý strop,

koberec drhne o vrcholky stromů,

představy se věší

na kliky.

A v posteli tu zatím spala jen jedna,

ve dvě ráno v tichosti odešla,

dělal jsem, že spím,

mrtvý brouk

v louži smíchaných sekretů.

Že to nezní pozitivně,

jak by v novém bytě mělo?

Asi se pořád čeká

na nějaký přelom,

na jistotu

nejenom pod peřinou.

Koupím ještě noční stolek,

komodu a televizi.

Třeba pak výhled

bude jiný.