Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJe moje
17. 01. 2001
22
6
5721
Autor
crayfish
Je moje, říkám a myslím tím něco, co mi utíká mezi sevřenými prsty. Je moje, říkám sebejistě všem okolo a směju se, aby nebylo vidět, jak moc mi na ní záleží, jak moc se bojím, že ji ztratím.
Je moje, říkám láskyplně - dá se tohle vůbec říct? Říct tohle o vztahu mezi mnou a někým, kdo je jiný, jinak myslí, jinak doufá, jinak věří, jinak pláče?
Chtěl bych, aby byla moje, říkám a dívám se kolem sebe - na svět, co mi tolikrát ublížil. Na svět, co mě tolikrát potěšil.
Pohladil.
Rozesmál a přinutil mě stát před ním v údivu, s vyvalenýma očima sledovat to neuvěřitelné žití všech človíčků kolem, jejich starosti, rozchody, lásky, nemoci a smrti. A smrti jejich blízkých. Co byli jejich. Co chtěli, aby byli jejich. Co věřili, že jsou jejich navždy a unikli jim mezi sevřenými prsty.
Byla moje, říkám vrásčitými ústy. Byla moje, dlouho. Dlouho jsem se těšil z její radosti, z jejího vytržení nad životem, z jejího pohlazení - alespoň očima. Jelikož pohlazení očima je první, je opravdu, je napořád. Když ale máme co hladit. A víme, že když pohladíme, neucukne.
Vychovali jsme spolu pár dětí, co si teď jen málokdy vzpomenou.
Mají vlastní starosti, vlastní lásky, vlastní život.
Je moje, říkají si možná a myslí tím něco, co jim utíká mezi sevřenými prsty.
Je moje, říkám láskyplně - dá se tohle vůbec říct? Říct tohle o vztahu mezi mnou a někým, kdo je jiný, jinak myslí, jinak doufá, jinak věří, jinak pláče?
Chtěl bych, aby byla moje, říkám a dívám se kolem sebe - na svět, co mi tolikrát ublížil. Na svět, co mě tolikrát potěšil.
Pohladil.
Rozesmál a přinutil mě stát před ním v údivu, s vyvalenýma očima sledovat to neuvěřitelné žití všech človíčků kolem, jejich starosti, rozchody, lásky, nemoci a smrti. A smrti jejich blízkých. Co byli jejich. Co chtěli, aby byli jejich. Co věřili, že jsou jejich navždy a unikli jim mezi sevřenými prsty.
Byla moje, říkám vrásčitými ústy. Byla moje, dlouho. Dlouho jsem se těšil z její radosti, z jejího vytržení nad životem, z jejího pohlazení - alespoň očima. Jelikož pohlazení očima je první, je opravdu, je napořád. Když ale máme co hladit. A víme, že když pohladíme, neucukne.
Vychovali jsme spolu pár dětí, co si teď jen málokdy vzpomenou.
Mají vlastní starosti, vlastní lásky, vlastní život.
Je moje, říkají si možná a myslí tím něco, co jim utíká mezi sevřenými prsty.
6 názorů
skvěle napsané! a upřímně, jsem rád¨, že sem po dlouhé době od Tebe dostal avízo, byl si tady první kdo mě zaujal natolik, abych si Tě dal do oblibených..pišeš fakt dobře! :)
Je v tom kus moudrosti. Dalo by se z toho vytěžit ještě víc, ale i takhle to má grády.
Marcela.K.
16. 11. 2007
no.. tahle neni moje.. hernajs.. a by se mi libilo desne.. umet takhlenc psat..:-)*
pouštní_kočka
29. 04. 2005
Mala ziarlivost nieje zla...s tou velkou si JA neviem rady...ale po tomto snad ano...tip.
*... Jo.
Chce to čas, zastavit se... a počkat až zase (odhalila jsem tě!:))) ) přijde to nedořečené, abychom si všimli... Jo, je to tak - holt básník mluví o věcech, které by mohli vidět všichni, kdyby chtěli. K tomu neříkanému - velmi pravděpodobně se mýlím, leč řekla bych, že to tak strukturuješ záměrně, i na úrovni jednotlivých slov - mě třeba praštilo přes oči to „ale" ve větě „Když ale máme co hladit.", nejdřív... teď si říkám, není tam proto, že tam chybí („chybí":) ) „ještě"? No nic.:))
tip a souhlas s šálinkou i bambulkou
unikání mezi prsty i držení s pocitem "mám" ...znám :-)
jo jo, má to sílu ... svři pěst a třeba neuteče mezi prsty ... a třeba jo, kdo kdy viděl dokonale těsnící příruby ... TIP
jako do studny... *
je a není to v tom pocitu vlastnictví
a tohle je moc upřímně napsané
máš nadhled, je lehké ho mít, pokud to není příliš čerstvá záležitost, TIP
Nejsem nikoho a nikdo neni muj, ani muj manzel neni muj, Salinka ma pravdu!!
za uvahu tip
Pampelin: Díky.
Teprve dnes jsem se dověděl o existenci tohoto serveru - díky za něj!
Teď mě od Internetu neodtrhnou! :)
pozor, pozor, závislost na Písmáku je nebezpečná až zničující :-))) (mluví ze mě vlastní zkušenost :-)
tahle úvaha je skvělá... až teprve nedávno jsem přišla na to... nebo to někdo řekl? že nemáme-li touhu si někoho přivlastnit, je všechno mnohem snazší... úplně odpadá třebas žárlivost - a ono to funguje :-)
ano, nezbytné varování ministerstva internetového průmyslu: Písmákování je nebezpečnou drogou! (ale velice chutnou a příjemnou, vypráví ministrův účet za telefon):o))
máš pravdu, "moje" nám zbytečně ztrpčuje život, tedy ztrpčujeme si ho sami... ale lehce se o tom píše nebo mluví - skutečně tím žít není až tak snadné...
Nádherně se to čte ... a kolik připomíná věcí ;)
Zda lásku s touhou vlastnit či tu druhou, pořád ještě nevím. Myslíval jsem, že láska bez
sobeckého "můj", "moje" je něco víc, už si tak jistý nejsem. Něco tam chybí, možná celá
jedna půlka lásky....
A ještě něco : samozřejmě típ