Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Povídka s nohama

01. 09. 2005
5
0
2201
Autor
Fehu

       Stála v kupé, když jsem procházel kolem. Hledal jsem zrovna volné místo a tak mne udivilo, že je v celém vagónu úplně sama. Byla to noha a když jsem šel kolem, uviděl jsem, že tam jen tak stojí, inu zeptal jsem se jí není ji-li zima, povšimnuv si otevřeného okna za ní. V celém kupé byla nepochopitelná tma a z toho okna foukal vítr, možná, že jsem spatřil husí kůži na té noze a chloupky postavený v pozoru a možná proto jsem si myslel, že je té noze zima. „Milá slečno,“ začal jsem „že jsem tak smělý, mohu se zeptat, proč tu stojíte tak sama?“ Myslím, že i na mne to bylo dosti smělé, ještě nikdy jsem neoslovil jen tak z ničeho nic cizí nohu a ještě k tomu opačného pohlaví. Možná, že to bylo tou tmou a slabým, až záhadně teplým větříkem.

       Koukl jsem se zkoumavě na tu krásnou nohu a uviděl malé, nenápadné tetovaní nad kotníkem  i myslím, že si i ona povšimla mne, že jsem si jeho povšiml a začala se červenat, snažila se ono ledabyle vytetované tetování schovat, ale jak chcete něco na noze, schovat právě tou nohou? A tak jsem se na to milé tetování přestal dívat. Abych odvedl pozornost, pokusil jsem se opět o konverzaci s nohou stojící jen tak v kupé. „Máte tady volno?“ Myslel jsem v této pomyslné, jedoucí místnosti, ale byla to velice špatná improvizace, když pomyslím, že celé kupé a celý vagón byl prázdný. Ovšem nervozita je zvláštní věc. Posadil jsem se, protáhl si nohy a začal si je pomalu jen tak prohlížet. Takové malé nohy, malé škaredé, mi připadali, pajdající a tlusté při chůzi, nešikovné, zmateně jsem těkal očima z jedné nohy na druhou a cítil se trapně ve společnosti té krásné nohy uprostřed! K čemu mi jsou tyhle dvě, nebojím se říci fádní a obyčejné nohy? I deset takových bych nechtěl, co bych s nimi taky dělal, že? Nejsem pavouk a ani ten jich nemá deset. Cítil jsem se čím dál více ubohý s těma mýma nohama a zjišťoval, že je úplně stejně složité skrýt dvě nohy dvouma těma samýma nohama jako skrýt jednu nohu tou samou nohou. Takže je vlastně jedno a to úplně, jestli máte dvě nebo jednu, ale za to tak překrásnou nohu.

       Napadlo mne a to dílem tak zvané volné asociace, zkusit si jednu mou nohu, jen tak odloupnout, jako když odlupujete jeden dílek kaktusu, vyvolalo mi to patřičný úsměv na tváři, toto pomyšlení, ale jde to tak snadno! Přemýšlel jsem o kaktusu jako nějaký zahradník a nevědomky jsem si šmátral rukama po jedné mé noze a když jsem si v duchu přemítal, nebo spíše představoval, jak odlamuji rostlině tropické, v podstatě, jednu končetinu, shledávám, že ve skutečnosti, již jednu svou nohu v ruce držím.

       Abych řekl pravdu, nejprve jsem chtěl křičet bolestí, ale potom jsem si uvědomil, že mne vlastně nic nebolí a že je mi fajn, sedím si prostě jen tak v kupé uprostřed tmy s nohou a nohou v ruce. Nečekal jsem dlouho a seděl jsem v kupé s nohou a se dvěma nohama v každé ruce s jednou v tom samém kupé uprostřed tmy. A tak jsem je, když  je již v oněch rukou držel, oknem vyhodil, tím oknem, ze kterého tak příjemně foukal chladivý a přitom teplý, svěží vzduch.

       Tak si vykračuji po městě, s jednou nohou, ale tak překrásnou, pevnou a nezaměnitelnou, že se nemohu přestat usmívat blahem. Potkávám spoustu lidí s ubohýma dvouma nohama, že je mi jich líto. Vykračují si: levá, pravá, levá pravá a pořád dokola myslí si co nemají a můžou si na mne, jak se říká:oči nechat. Na mě??? a přitom oni jsou tady k smíchu. Otáčejí se a potom ještě jednou, koukají se nevěřícně kroutíc hlavou a přitom mají dvě trapné nohy. Ptají se „Kde se vám to stalo? Jak se vám to stalo? Vy chudáčku jeden ubohej! Nejraději by mi, kdybych seděl u obrubníku  s čepicí naruby položenou, nějakou tu korunu hodily, ale přitom oni jsou ti chudáci chudý! Já jsem našel poklad !!! Našel jsem svou nohu a nemohu býti více šťastný, tu jejich závist přehrávanou ať si nechají od cesty! A jdu dál s úsměvem prozářený od hlavy až k patě.


reka
29. 09. 2005
Dát tip
dobry, i s pointou. neni ji-li zima je proste preklep, nic bych z toho o stylu nevyvozoval. spis mi vadilo opakovani slov (na zacatku napr. myslim, ze si i ona povsimla mne, ze jsem si ji povsiml - kdyby chybelo mne,tak je to mnohem mnohem lepsi; opakovani nohy - myslim, ze by sla na nekterych mistech vyhodit). jo jeste jedna vec me napadla: ze je spravny, ze je v tvy povidce noha zenou. coz souvisi urcite s tim, ze noha je zenskyho rodu. predstav si nohu, ktera by byla muz-divny, ne? zato kdybys potkal v kupe nos, tak by to urcite byl vazeny pan.

Fehu
29. 09. 2005
Dát tip
ona to vazne byla zenska... takhle sem o tom totiz ani nepremyslel:)

Vitex
09. 09. 2005
Dát tip
I tady se dá najít něco víc a taky věřím, žes to tak chtěl...*

Kovi
05. 09. 2005
Dát tip
já mám zas o nohu více - to jsou ty nohavice

Fehu
04. 09. 2005
Dát tip
pišto: moc me tesi, ze si o me myslis ty hezky veci, ale ma to dve ale:1 nemyslim si o sobe buch víco, je jasny ze se budu takhle ohrazovat, ale bohuzel je to tak:) a za druhé: nechraju si na urazence jen sem nenasel nic obektivního ve tvých výtkách myslis ze sam vís o cem mluvim:) jo samozrejme ty chyby pravopisny to mas pravdu od zacatku... no ale jinak se budu od tehle chvile snazit psat co nejlip abych nebyl lempl...

1+2 - možná ne, ale minimálně to tak vypadá. Dál už se mi to nechce probírat. Hodně štěstí.

Fehu
04. 09. 2005
Dát tip
ok

Styl je fakt skoro k breku, ale dají se tam najít zajímavé věci Myslim že to neni jenom ujetina, má to něco do sebe, něco takového... zvláštního

Tak tahle povídka je vážně už "ujetá", ale rozhodně stála za přečtení a myslím, že na konci jsem taky neměla daleko od toho, abych byla "prozářená úsměvem" (mimochodem - ten výraz se mi zamlouvá).

LuFi
02. 09. 2005
Dát tip
Teda tohle už je fakt docela hukot, na to už moje představivost pomalu přestává stačit:-))) Jestli to půjde takhle dál, tak tvoje další povídky se už budu bát číst, abych sám nezcvoknul...:-))))) A pokud jde o neustále vytýkané chyby ve stylu a pravopisu, pak ty samozřejmě popřít nelze, ale od toho prvé dílka chtě nechtě pozoruji dramatické zlepšení.....:) *

Fehu
02. 09. 2005
Dát tip
tahle povidka je starsi nez tamta predchozi toliko kritizovana... jo a Pisto, nijak me netesi kdyz si ctes moje dilka, takze se nemusis nutit...

Koho by těšilo, když jeho výtvory čte někdo, kdo bezhlavě netleská, že....

LuFi
02. 09. 2005
Dát tip
Teda já mám pocit, že někdy se tu daleko víc kritizujou autoři navzájem, než aby kritizovali předkládanou literaturu...

Fehu
02. 09. 2005
Dát tip
myslíš sebe, že? no mě teší když to čte kdokoli, jen tebe tim nemyslim...ja myslim, že se porad jenom vymlouvas a svadis chybu na nekoho jinyho...ted nemyslim jenom me:) zamysli se, nemusis tleskat, chapes? (chi)

Fehu
02. 09. 2005
Dát tip
to bylo pištovi...

Empty
02. 09. 2005
Dát tip
Opět skvělej nápad ale zpracování v tomto případě mírně žalostné. je to strašně velká škoda, máš talent na skvělý ujetiny a až budou propojený s vychytanějšim stylem, bude to velkej mazec, takže jen tak dál*

Empty to řekl za mě. Tenhle autor má velký potenciál - ale je to nesmírný lempl a myslí si o sobě (nejspíš) bůhvíco. Kdyby se soustředil na chyby, které jsou mu vytýkány, a nehrál si na uražence, časem by to mohla být velice kvalitní literatura... Po předchozích zkušenostech bohužel nad podobnými "odmítači" lámu hůl. Možná je to chyba, ale mám asi slabé nervy.:(

"není ji-li zima"... ! Proč jsem se nedržel vlastního předsevzetí, že tohoto autora opomenu???? :(

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru