Antistatická

s omluvou všem starším ročníkům za patetičnost a za jazyk všem milovníkům spisovných tvarů

Mám hlavu položenou na stole
a dejchám Pronto proti prachu
Metafyzika spí hned vedle
na mejch brejlích

Je to divnej den
Včera město připomínalo
obrovskou světle červenou podlitinu
na tváři noční krajiny
A kusy tmy visely schlíple
zachycený mezi jehlicema stárnoucí borovice

Asi jsem se taky vydal na malinkej vejlet
do stárnutí
po x nedospalejch nocích
Nic vážnýho ale ta tíha spící metafyziky
Tý co už se nedá probudit
a spolčila se
se zemskou tíží
a visí schlíple na suchejch jehlicích
mejch pálivejch pohledů
Je vážná
Varovná
Musim se poctivě nadechnout

Na místě srdce mám pořádnou podlitinu
světle červený barvy
Jak se vode mě vodrazila než padla na stůl
a rozflákala mi brejle

V plicích mi chřestí zbytky střepů
a některý se prořezávaj ven
Prach věcí který tu chtěly bejt
ale zmizely
Moje i cizí
Jen smítka tady zůstanou
Tak proto dejchám z dýhy to Pronto
S hlavou položenou na stole

A prach se stejně usazuje dál
Po miligramech stárnu

A víc za druhý než za sebe se ptám
Proč není srdce antistatický
Aspoň mezi nádechem a výdechem?

---