jsem tvé stáří

kdo řek´
že spirála?
jsou to schody!
sem tam nějaký kytky
ve vlasech
sem tam nějaká krev
čerstvá
zaschlá
to jen ve filmech to vypadá jako tobogán
jakože si sedneš a vezeš se
že to jede samo
houby
a taky se nic nevrací
jdeš furt dál
na konci je smrt 

včera jsem zestárla a musela jsem
jet tim taxíkem
i když po dvanácti koktejlech
s takovým mladým klukem
z München
do jeho bytu na Lehovci
 vyvenčit pejska
a pochopit, že už jsem fakt stará
když jsem měla strach
protože
- jsem si sedla do taxíku s úplně cizím chlapem
- ten chlap byl německý prase
- to německý prase válčilo v Jugoslávii
- to němeský prase zabilo třicet čtyři lidi
 - to německý prase kvůli tomu nemá vůbec špatný svědomí
- pejsek je německá doga
měla jsem strach, že mě německý prase zabije, okrade a znásilní
a německá doga na mě vleze
ale ten milej kluk řek´: „až budu moc daleko, tak uděláš stop, jo?!“
přestala jsem se bát
pejska
kterej mi olizoval břicho
když se jeho papi snažil dostat hluboko
vždyť spoustu lidí zachránil
i když ta žena potom spáchala sebevraždu
a ten poslední chlap hezky letěl
daleko
a nemohli ho posbírat
natož sešít 

vydrápala jsem se na další schod
a teď ležim zpocená
a funim
a je mi smutno
protože není žádnej tobogán
žádná spirála
která mě vrátí v čase
vyšplhala jsem se k dalším poznáním
že jsem stará
že mladá už nikdy nebudu
a že v ohrožení života (mého) jsem skoro zoofil
a smrt je konec

Jsem tvé stáří

a možná si jen hraješ na královnu
a možná smutná holčička v tobě potřebuje pohlazení
tak moc
že už ani prosit nechce