Je libo specialitu?

Jako každé ráno odemkl sklad plný klecí, v nichž se tísnila vystresovaná zvířata. Jeho prací bylo je napojit, nakrmit a hlavně umýt a upravit, aby vypadala zdravě. Opelichaného psa nebo kočku si přece nevybere žádný host. Neriskoval by zdraví či nevolnost.

Svědomitě proto čistil každou klec i jednotlivé zvíře. Nepředstavoval si, že někdy bude dělat právě takovou práci, ale bída a hlad v malé vesnici, kde žil, ho donutila si nevybírat. Dobře placená práce ve věhlasné luxusní čínské restauraci ve velkém městě dokázala uživit celou jeho početnou rodinu, čítající sedm mladších sourozenců a rodiče. Těšilo ho, že se svou pílí z obyčejného uklízeče toalet a zametače chodníku vypracoval na místo ošetřovatele. Litoval sice těch roztomilých kočiček a psů, ale musel to zvládnout. Byla to "jeho práce“. Věděl, že pokud bude pilně pracovat, dostane nejen lepší plat, ale může postoupit i na vyšší příčku pomyslného společenského žebříčku. O tom rád snil. Představoval si, jak chodí v drahém obleku, namísto páchnoucích hadrů, stejně jako jeho vzor - majitel restaurace. Velice ho totiž obdivoval. Jeho noblesu i vybrané chování a vystupování.

V zámku zarachotil klíč. Dveře se s nepříjemným zavrzáním otevřely a dovnitř vstoupil majitel restaurace s přepravkou v jedné ruce a mobilem v druhé. „Ano, jistě. Vaše speciální dodávka je již na místě, pane Li Shan. Právě jsem ji osobně přivezl. Budete si ji přát připravit již dnes večer?“ Zaujat hovorem si ani nevšiml, že v rohu skladu stojí malý ošetřovatel zvířat, a pokračoval v rychlé chůzi do své kanceláře.
Chlapci se rozzářily oči, jakmile viděl muže, kterého tolik obdivoval. Užuž se chtěl rozběhnout, aby ho mohl pozdravit a popřát mu úspěšný den, když v tom se z přepravky ozval dětský pláč…

---