Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNakreslím si tě
Výběr: vesuvanka
25. 10. 2005
17
6
6068
Autor
Robinia
Nakreslím si tě pro tvé zrození...
Nakreslím si tě
horečkou pádící v smršti barev
ve víru čar
v kuropění barevných kapek
vytvořím tvoji tvář.
Nakreslím si tě
štětec jak tanečnice
bude vratce kroužit
okolo zřítelnice
v záhadách Tvé tváře
konturou pohledu.
Vyplním prázdný prostor
kolem tvých rtů
a donutím tě usmívat se,
mluvit,
šeptat,
líbat...
Nakreslím si tě...
ze snů.
6 názorů
blboun nejapný
01. 10. 2009Lady_clash
12. 09. 2008
Ty ses romantička až to tadyhle u srdce bolí, krásná báseň a toho komu je adresovaná musí těšit ještě víc :-) Dáván TIP*
Afranat
vesuvanka: Děkuji, malířko snů.
Afranat: I Tobě díky (život mě ještě neodnaučil...) a doufám, že skutečně potěší ;-)
jenyk: neděs se, Tobě nepatří...
Sarrah: Díky, moc
guy: jééé, barviček, to my doma máme ;-)
Lotoska: Taky děkuji, mnohokrát.
Honza_Princ
25. 10. 2005
má tempo - to se mi líbí!
ale! - to je teda jen můj postoj! - v milostný poezii (tedy pokud to není ta drsňácká s vulgarismama - a ani tam moc ne) nemůžeš objekt svého zájmu k něčemu -nutit-resp. donutit-
můžeš nutit cokoli - kohokoli jiného - k čemukoli - kvůli milované osobě - ovšem nikdy ji samotnou :-))
sklenář: jestli tomu dobře rozumím, tak přece nenutí v té básni objekt svého zájmu… ale jen (pouhý) obraz… kresbu ze snů nakreslenou…
Je moc krásná…
T****
synáček: jistě jsem si vědoma poslední srofy - chtěla jsem být v předchozí, už tak dlouhé poznámce stručnější :-))) - proto jsem na to nepoukazovala a těší mě, že si toho někdo všiml a dokonce mě kvůli tomu popotahuje - to je moc fajn - vážně!
Mně se ta básnička taky líbí!
- ale i když to slovo donutit - nutí jen sen přesto - pro mě - moc tlačí na pilu - tak nějak :-)
sklenář:Takovému strachu rozumím, to ano… jenže, právě ten význam básně… jeho pochopení je přece omluvou… neboť „tlačení na pilu“ to (v onom pejorativním smyslu) není… Existuje-li někdo, koho miluji a kdo tady není, potom - potřebuji vlastně donutit sama sebe… své vzpomínky… své sny… aby mi „nahradily“ tvář kterou miluji a daly jí co nejskutečnější tvar… co nejpodobnější tomu, co tak důvěrně již znám…
supismus: Děkuji za zastavení, jsem ráda, že se líbí
Honza_Princ: Díky ;-)))
sklenář, synáček: Těší mě Vaše diskuse ;-) a děkuji Vám za ni. To "nucení" mělo být skutečně pouhé přinucení (mé vlastní) vzpomínky k obživnutí obrazu, snu... nikoli k nucení milované osoby k čemukoli.
synáček, Robinia: v té básničce je tempo a vášeň a to se mi líbí -
ale tím "donutím tě usmívat se, mluvit, šeptat, líbat" pro mě překračuje hranici - lépe to vysvětlit neumím - :-)
atmosféra básně mi doslova vkládá štětec do ruky, krásně napsané, i závěr... TIP a V