Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBlues pro patnáct (k)roků vzad a jeden banánový Bols
Výběr: hai_mal
02. 11. 2005
19
1
4720
Autor
JirkaS
Mám
ještě tvoje slova schovaná
na kouscích ubrousku z kavárny Gold Café...
Každé to slůvko mě znalo víc než jsem znal
já sám Sebe
I každý podšálek z té kavárny do kterého
jsme kdy klepali popel toho o mně věděl víc
Dusilo mě to (Teď z toho dýchám)
---
Byli
jsme chudí Snad proto jsme nikdy
neměli vředy z množství vypitých kafí Zlato jsme
znali akorát z lahví s banánovým Bolsem
za barem A byli jsme také dost Nešťastní
Štěstí se totiž moc nenosilo (už ani přesně nevím
proč!)
Vždycky nám říkali že jeden stůl je jen náš Tvrdil
to ten úlisný pikolík s nazrzlým knírkem
Copak jsme mohli vůbec něco vlastnit (krom těch
slov)? Nesnášel jsem ho
Nevím proč ale vždy když jsem ho viděl tak
jsem si vzpomněl na zelený kožíšek z „EnDéEr“
který jsem jako malý nosil
Vypadal jsem v něm jako štětka na čištění
záchodových mís Udělalo se mi mdlo od žaludku
---
Včerejší noc
byla zase trochu rozostřená Stejně
jako Ty a Gold Café v mých
vzpomínkách
Poslední dobou už nejsme tak chudí To vím
A taky mě už sem tam pobolívá žaludek
(a tebe snad prý taky)
A zlato nosíme na prstech jako by se Nechumelilo...
Ale stejně Co bych dnes dal za láhev
banánového
Bolsu s miniaturními sřípky vymyšleného
zlata
(a patnáct (k)roků vzad!)
ještě tvoje slova schovaná
na kouscích ubrousku z kavárny Gold Café...
Každé to slůvko mě znalo víc než jsem znal
já sám Sebe
I každý podšálek z té kavárny do kterého
jsme kdy klepali popel toho o mně věděl víc
Dusilo mě to (Teď z toho dýchám)
---
Byli
jsme chudí Snad proto jsme nikdy
neměli vředy z množství vypitých kafí Zlato jsme
znali akorát z lahví s banánovým Bolsem
za barem A byli jsme také dost Nešťastní
Štěstí se totiž moc nenosilo (už ani přesně nevím
proč!)
Vždycky nám říkali že jeden stůl je jen náš Tvrdil
to ten úlisný pikolík s nazrzlým knírkem
Copak jsme mohli vůbec něco vlastnit (krom těch
slov)? Nesnášel jsem ho
Nevím proč ale vždy když jsem ho viděl tak
jsem si vzpomněl na zelený kožíšek z „EnDéEr“
který jsem jako malý nosil
Vypadal jsem v něm jako štětka na čištění
záchodových mís Udělalo se mi mdlo od žaludku
---
Včerejší noc
byla zase trochu rozostřená Stejně
jako Ty a Gold Café v mých
vzpomínkách
Poslední dobou už nejsme tak chudí To vím
A taky mě už sem tam pobolívá žaludek
(a tebe snad prý taky)
A zlato nosíme na prstech jako by se Nechumelilo...
Ale stejně Co bych dnes dal za láhev
banánového
Bolsu s miniaturními sřípky vymyšleného
zlata
(a patnáct (k)roků vzad!)
1 názor
Parádní atmosféra, takováhle věcička umí chytit za srdce...alespoň mě teda jo...tip
a ještě...... V
dílo bylo zařazeno do Výběru a tudíž smazáno z klubu
*Tipy písmáků*
:-)
až mě zamrazilo. Je naprosto uchvacující ..jen myslim, že ten zlatej Bols neni banánovej...ale vem to čert*
Jestli teda banánovej, tak po banánech moc nechutnal - ale dost o Bolsu.
Z Kouzelný školky znám jenom Františka, Oskara s Klárou a Dubínka s Bořkem stavitelem:)
super..nemám co dodat...se mi naježily taky chloupky...jak to mnou přeběhlo*
ElessarElanesse
02. 11. 2005
ElessarElanesse : Je to do jisté míry záměr, i.e. aby to bylo odlišné...
K_Anče : A ještě miti kyti miti želva, Supermichala ... mno, je vidět, že Ona ví!!!