Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRostu z krajin za skříní
Autor
Zlý_wětry_vod_řeky
Podívala se dovnitř a uviděla tam viset samé kabáty - hlavně to byly dlouhé kožešiny. A Lucinka měla strašně ráda dotek a vůni kožešiny. Okamžitě si vlezla do skříně a zabořila do nich obličej, ale dveře nechala otevřené, protože dobře věděla, že ve skříni se samo zavře leda úplné ťululum. Za chviličku se zavrtala hlouběji a zjistila, že za první řadou kabátů visí ještě druhá. Udělala ještě krok, pak druhý a třetí, pořád čekala kdy už narazí na dřevo - a ono pořád nic!
Julie was a lonely girl She said she was born that way She always felt that way She left home at age sixteen Got a job what you\'re supposed to do That\'s what you\'ve got to do She fell in love and settled down In a council place there on the edge of town She\'d feel alone in a crowded room Cry when she heard a happy tune It would be nice to holiday Till they took her job away They just took her life away Doing nothing isn\'t fun When you\'ve nothing from wich to run You\'ve nowhere left to run She\'d visit the social every day Every time be turned away Every time be turned away She\'d feel alone in a crowded room Cry when she heard a happy tune Julie waits, her world is her window And Julie hates, she hates the world below A hundred stairs to her new room Over glass and blackened spoons Children grow old so soon Past the kids who gather there Pain masked by narcotic stares But no one really cares Her dreams were cut up and bled dry A million voices in her cry - The Levellers; Julie; Levellers(1994)
až ve třiceti
vykašlu se na práci a na lavičce
budu si ve větru číst
letopisy narnie
poprvé..podruhé..potřetí..
(…a pak že prý kašlu na děti..)
manželka mě zabije
dokud mi dospělost písek z hodin nepije…
..smím si snad listovat v pohádkách
a ješte můžu ve snech vídat
Bílou Čarodejnici na saních tažených ledními medvědy
ve skořápkách
sněžných havranů
dožívá se konců poslední rozklovaná ryba
pověz svým očí o čem nevědí,
o tom co jim uniklo pod rouškou vánice
pošeptej jim kdo chodí sám v ruinách
Cair Paravel
v noci, jsou skrze okna vidět svíce
co hoří navždy,tam kde tma zaprášených pokojů je
černá jako urna,
tam kam chodí toužit dávná královna po chlapci
jenž by hrad přestavěl
ta vysoká slečna v džínách a černém svetru
ta tmavovláská s elektrickou kytarou
poslední hradní paní s dvojcí irských setrů
studí v duší místo po lvu se zvídavou
dvojcí očí
schovaných v mohutné hřívě jako ptáčata v seně
z-a-n-í-c-e-n-ě
vysvětli svému svědomí že malá Lucinka
zůstala v kraji za skříňí zcela sama
vím, že z podledí vykvete jabloň
bude-li aspoň chvilku milována
v uličkách studené prahy sedává
starý stříbrný lev
a vzpomíná, jak modře zmírala dálava
nad Narnií.
víno a zpěv
tuší moje srdce a tiše si závidí.
že oněmím, že mi nenalijí
bojím se a mám nervózní třes
pokud od čaje nevidím