Jablkonoce 2005 - podzim - fragmenty reportáge

Příjezd

Protože někteří lidé pracují a jeden z nich je Lenka přijeli jsme do Kopce z kopce až kolem desáté večerní. Tma se už dávno válela po kopcích i v Kopci a v duchu popisu minulých Jablkonoc hledám rodný domek Jablkůmův. Doznívající léto, ale udělalo díru do rozpočtu a sněhuláka který měl být dle minulých instrukcí na zápraží, nevidno. Naštěstí jsem asi po 50 metrech s výkřikem: „Už jsme to přejeli!“, zařadil zpětný chod a nepodstupoval tak riziko nezákonného překročení státních hranic automobilovou jízdou vpřed. Dům však zel prázdnotou a navíc tmou.

„Teď a na výletě?“ hlasitě uvažuji: „Dělaj si z nás prdel a jsou schovaní vyvozuji z nastalého ticha.“ Zkušeně potmě probíhám nestřeženou budovu a nikde nikdo. Telefonisticky se dovídám jaká je situace a o chvíli dýl přijíždím za ostatními do hospody s tím, že do Kopce je to z kopce a tímpádem mi jedno pivo neuškodí. V hospodě si sedám vedle chrousta, sklízím ovace z příjezdu, ale pivo neměli. Chroust ovšem po sladovnické chuti prahne a tak objednává nealko, hbitě mu přiobjednávám vodku a radím kterak homogenizací obou nápojů vyrobiti pivo alkoholické. Lektvar na Chrousta zabral a jak vidno z fotek umožnil mu před baráčkem bezchybně zaparkovat systémem „do řady“.

Večer

Jako každý rok pitka děs a běs absolutně děsivé (moje) zpívání (ale přišlo k duhu) završené divokým perkusním koncertem na úplně všechno (sbor vedl Zbora).

Výlet na Vlčí horu

Pominu lehké zabloudění tamního domorodce a znalce krajiny Jablkůma. Když jsme se vrátili o křižovatku zpět a vyšplhali na kopeček nad Brtnky, otevřela se před námi alej. Nikoliv však  lipová, ale Boží. Zbytek cesty vzhůru ke kapli lemovaly pomníčky s náboženskými ikonami v barvě jedovatěžlutozelené. Dostal jsem z nich dojem, že nahoře není kaplička ale jaderná elektrárna s drobnými úniky z primárního chladícího okruhu. Z kapličky se vyklubalo dvojkaplí, zjevně ne příliš využívané. V té menší spal na katafalku nakreslen nějaký fousáč, byl mi dost povědomý ale nějak si nevzpomenu. Následoval mírný pokles terénní vlny a zbytek cesty na 600mnm. vysokou vyhlídku byl předpokladatelně směrem vzhůru. Jak je u mě zvykem (chlapec z roviny) proklínal jsem všechny co chtěli jít nahoru na Vlčí horu a litoval, že jsem si nevzal rychlou bohřební sadu. Byl jsem ochoten zdechnout i bez výhledu na Šluknovský výběžek. No nakonec jsem to zvládl i já a doplazil se až nahoru. Po hromadné transakci, kdy Zbora půjčoval polovině pěšáků (na dobrou Jablkůmovu radu: Peníze si neberte všude mají zavříno), jsme se za 0,5€ dostali na vrchol. Bjůtifl vijů se rozprostřel před našimi  zraky. Byl to hezkej pohled, nic víc ze mě nedostanete, měli ste jet taky! :-p

Závěr

Závěr trochu zrychlím a tak jen bodově: Hráli jsme hru na hádání zvířat a zjistilo se, že _JiKo_ neví co je to Panda (měli bychom jít do ZOO ne?), hmyz má nohou 6, pavoukovci osm a nejsem ryba. Hráli jsme druhou hru kdy Petula měla hádat cože máme za za nemoc – jakým systémem že debilové psychiatričce odpovídají. Nutno připodotknout, že my i s Chroustem – výqět inteligence, jsme to pochopili až asi v polovině hry :-) Když de člověk ven na záchod do křoví tak prostě vůbec nikam nešel a ještě drží kytaru :-)

Odjezd

Po šílený kose přes noc, kdy se od 2:05 LČ do 2:00 ZČ šlo v pyjamech kamsi do tmy pálit něco svíček a prskavek (kdoví kde jsme byli) Zbora přečetl pár sraček já ho následoval pak i chroust a nakonec nastala volná improvizace básněmi o Dědovi.