Škoda, že si nemohu říct

To jsem rád, že i komentáře :-)

.. i komentáře T

Vím-li, co píšu? Vím dobře, že člověk (zatím? nikdy?)  nemůže vědět, co dělá a co píše. Museli bychom mít v sobě zabudované nahrávání každého sebemenšího hnutí v celém těle a potom si to přehrávat a hledat, co se kde stalo, že výsledek byl takovýhle a ne jiný. Naše vědomí je nejspíš dost podobné tomu, jak ho viděl Jung - loďka na vlnách. I když mně se ta metafora tak úplně nelíbí, vypadá totiž, jako kdyby ta loďka byla něčím jiným, než moře pod ní, jako by na něj byla vnesena - ale ona je přece tím mořem vytvořená. Takže bych vědomí viděl spíš na cosi jako soliton, dočasně existující zauzlinu vln :-) 

Každý z nás vnímá svět svými vlastními jedinečnými vnímacími vzory, každému se točí v hlavě jiné memovíry, podle toho jsme na něco citliví a jiné věci zase nevidíme vůbec, protože se nám takový vír neroztočil, vzor nevytvořil...tak jsem rád, že ty tvoje rezonují :-)

Jsem rád, že bůh (šťastné) náhody i po tak dlouhé době oslovuje. Interpunkce mi tam tehdy při psaní asi nesedla, byl to nejspíš takový proud, jako když se mluví, v té chvíli se taky nedodržují ani začátky a konce vět, ani čárky ... hm, možná si zkus přepsat vlastní naranou promluvu, když jen tak o něčem nahlas přemýšlíš a nepočítáš s tím, že si ji přepíšeš :-) ...Jsou tam pak přeryvy mezi myšlenkami, nikoliv přeryvy gramatické, mysl jede trochu jinak, v jiných blocích... prostě proud - ale někde kupodivu interpunkce zůstala - těžko říct, už je to historie :-) Díky za odezvu.

Mimochodem - co píšeš, je poezie psaná prózou. Tak se to čte - jako "jedna báseň". Klidně bys to beze škody mohl nechat v normálních řádcích. Velice mi při hlasitém čtení chyběla interpunkce. Kdybych to měl někde veřejně číst (což bych učinil velice rád), nutně bych ji musel doplnit. Četli jsme si to s manželkou, a bylo to velice příjemné. I kvůli obsahu: Včera jsem náhodou v rádiu vyslechl rozhovor s jednou starou ženou, jež mnoho prodělala, mnoho poznala - dobrého i zlého. A jelikož si zachovala i po osmdesátce bystrou mysl, při otázce moderátora "Věříte v Boha?" jsem napjatě poslouchal. Odpověděla: "Moc ráda bych věřila, ale nemohu." Když ji poprosil o výklad toho, co řekla, doplnila: "Věřící si myslí, že vědí, co přijde. To je velká útěcha." Co přijde, Ty ani já nevíme. Do té doby nám nezbývá, než věřit v Boha buď přísného (Židé), Boha lásky (křesťané), nebo boha náhody. Díky za nejen literární zážitek. Edvin1 :-)

Ano - dokud trvá. A až nás nějaký ten asteroid či plošný výlev magmatu jako v permu smázne, tak zas už nebude, kdo by věřil. Zcela konzistentní víra :o)

V Boha šťastné náhody se ještě dá věřit.

Bůh šťastné náhody se ti nelíbí .... škoda :-)

těžkou municí sem myslela ty vědecký důkazy a fakta, a navíc z legrace - omluv netřeba :o) (a s tím bachem to stejně moc neumím :o)

Nemusíš si dávat bacha... já to jenom chtěl dovysvětlit ze své strany - tvou reakci chápu, tohle člověka samozřejmě hned napadne... omlouvám se, pokud to bereš jako těžkou munici:-)

já to nemyslela na tebe osobně, s tím dovoláváním se Boha - jen obecně, jak to vnímám... o tom se těžko v kritikách, na dálku... a neber na mne těžkou munici, na mne stačí zadupat :o) já myslím že tě chápu nebo tu básničku, já se tu jen zamyslela - už si dám bacha :o)

Nedovolávám se Boha - jenom chápu, proč ho lidi potřebují (dokonce se už ví, v jakém místě mozku sídlí víra, celkem jedno v co... ale kde je ten mechanismus, ale výzkumy jsou na začátku). Říkám, že je škoda, že nad Zemí nikdo nebdí - protože prostě nic nezaručuje, že život tady přežije. Skutečné katastrofě nejsme schopni zabránit. Stačí třeba asteroid, výbuch supernovy někde poblíž, změna vulkanické aktivity... vždyť ani nevíme, z čeho je zemské jádro... S Bohem v duši je těžko tuhle básničku pochopit tak, jak byla myšlena - ale to nevadí, nechci ti ho brát ani ten tvůj výklad. Můj pohled je diametrálně odlišný. Jen tak mimochodem: za přírodní katastrofu třeba v permu před pár sty miliony let, kdy pozemským vulkanismem vyhynulo obrovské množství druhů, mohli taky lidi? Vždyť v té době na ně ještě nebylo ani moc "zaděláno" :-)

já su věřící a vidím to krapet jinak - zdá se mi že se lidi (i ateisti) dovolávaj Boha až je nejhůř a viní ho ze svých neúspěchů a chyb... a za příroní katastrofy možem zas z velký části my... nechápu všechno a taky si mnohdy lámu hlavu proč to nebo ono - ale to je právě ono - my nevíme, ví jen On a nejsu fanatik, ani ne vzorná a poslušná ovečka ale - pošlu ti avízko, hmm? :o)

třísk! :o)

Oslovilo mě, jak to prorůstá vnitřními časy ven a dovnitř.***

mně se také nejvíc líbí: do paměti - do uhlí... takové katastrofické

Šílená: Z čeho jiného bys chtěla vytřískávat básně, když ne z myšlenek?

Jave...básně se podle mě "nevytřískávají" - promlouvají námi...vytřískává se třeba duše z člověka:o) To slovo na mě působí děsně agresivně a k tvorbě a umění mi nesedí...

Sklouzlo to k pseudofilosofování, ale první dva řádky dobrý, z toho by se ještě dalo něco vytřískat.

Nebýt posledních dvou veršů, dal bych tip.

Javerte...ufuf...mám ze tvé krytyky husí kůži...pokud z myšlenek vytřískáváš básně tak děkuji pěkně...jako by se stalo... Mám trochu jinej světonázor ale i přesto ke mě tvoje dílko hodně promlouvá*

avi pro Javerta...

do uhlí smrti do slzavých vltavínů -to zní nádherně Javert: Nemyslím, že je to pseudofilosofování... Mně se zdá, že to chápu .. *****Tip

copka to nikdo nevidí (jak je to úžasný?!) sundavám si brýle.protože ..přes ně občas nevidím :)