Svatá stolice

Ano,
byl jsem materiální
hovínko mi bylo vším
dnes již ale nový člověk
o duchovnu něco vím

to jsem jednou takhle večer
kakal, kakal - slastí křičel
vzýval v extázi to hmotné
co jako šíp Amorův
v zadečku mé tělo protne
povrchní tak vztah byl můj

v tom se lampa rozblikala
když hovínka padalala

sedmkrát mne ozářila
kaku v mne bys nedořezal
úlekem jsem dokakal..

                                          
seděv v tmě tak naprosté
ještě stále oslepen
kakání to od osmnáctin
přesně pětitisícté
cítiv v břiše krásnou lásku
co já popsat nevím zde
s kaťatama na půl žerdi
vyvrávoral z WC ven

když pak vrátil jsem se v gala
jak ta láska našeptala
se svící tak jako kníže
shlédl dolů,
do kakací díže
v luláncích tam přeložená
hovínka dvě do znamení kříže
proud lásky mne udeřil
a já uvěřil

Nyní sedím na místnůstce
pečetní zde píši psaní
Benediktu k rukám v Římě
snad ten děda uvěří mně
snad bude číst při kakání

- Otče.. V kalenáři svatých,
až to hrůzu nahání..
Proč by nemohlo být také
jedno Svaté kakání?

počkejte,  teď zrovna tlačím
další jubilejní kak
dík za kladné vyřízení
připíši Vám hnedle pak

Psal jsem obhajobu kaků, 
psal i proti rouhání

na konci jsem podepsal se
s úctou Vaše kakání