Honzovi

Ty teď už víš všechno
co jsem chtěla vědět já,
a možná stojíš za mnou a--

panebože!! a prstýnek od Tebe, s nějvěčejším broušeným kamínkem, kterej se mi kdy líbil, mám tady někde v šuplíku... pořád, od té asi páté, šesté třídy..

Máš nejčernější oči
a dneska
jako oranžové nebe-

to proto tak sněží, my si to přáli,
sklepáváš nám ze svých křídel toužení
copak tam něco stihlo ulpět
za sedmnáct let
panebože
je o Anděla víc... !

má černé vlasy..

a jako téměř jediný ses rozzářil kdyžs mě viděl po dvou letech a bylo to doopravdy a nemyslel sis nic špatnýho ježišikriste proč tak bolíš......!!!!

když tu nejsi ...


A v pondělí, díky sněhu
měl jsi k nebi blíž.....

Honzovi Vuovi-jak jsem si ho pamatovala ze školy já, Sivákovi-jak ho znali ostatní..
protože v pondělí, tohle pondělí, 26.prosince 2005, kdy já našla v lese mrvtou srnku---
jemu narostla křídla...