písnička živým

ohlédl jsem se
ale sníh za mnou nezčernal
jedinou stopou: rychle jsem vzhlédl
k nebi    ale vesmír nade mnou měl
kaledonské vrásky u očí
díval se skrze mě
zkusil jsem vrhnout stín ale
třásl se
       ..tak už jsem tady?
zeptal jsem se     ale
omrzlé rty se mi zvlnily písní místo odpovědi
praskaly jako molo když do něj moře zakrojí loď

ta píseň byla bez ozvěny

vím ještě svedu
hnát se k měsíci
jak ryba k díře v ledu

dřevěná láska sebou vrtí
krasojezdkyně na štíru
zase se víc bojí papíru
než smrti

zase se bojí zrcadla
ne sebe
že by jí hlava dopadla
o vlásek dál než hřeben

vím ještě svedu
hnát se k měsíci

podoben kamenu
o vlásek víc než ústřici

jak rybí oči dírám v ledu