Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sechvíli spolu
14. 01. 2006
8
0
2249
Autor
Natali_A
bez sebe, spolu, ne - ano nesměj se mi
Tvůj dech se rozcházel s lunárním cyklem
a potrhané doteky
se šklebily kvákajícím polibkům
Rozštěpené myšlenky
plivaly dusající struny po nádherných laních z Tvých řas
Proužkovaný povzdech
vyplavoval slunce Zábran z našich duší
Odmocnina z lízátka něhy na druhou
objímala ramena Strachu poškrábaná nožem Bolesti
...
To jen my jsme umírali na udušení Bezmocí
v sublimujícím objetí našich rýčem Snů rozrytých rukou
Mno nevim...asi už je na mě pozdě nebo co, ale tohle sem vůbec nepochopil...:) Dám ti ale ještě šanci, přečtu to později :)
wedle_vazy
18. 01. 2006
myslím,že si Tvoje báseň nezaslouží být v kategorii blbůstky, je moc krásná , barevnost, dynamika, rytmus ,T.