Obyčejná žena

*Obyčejná žena: Potěšila mne ta zašívaná víra...neskončíš takhle...

Obyčejná??? Snad bych takové slovo vypustila ze svého slovníku... I obyčejní lidé jsou něčím výjimeční --> nejsou tedy obyčejní... (to je jeden z mých pohledů na skutečnost...) Všichni jsou obyčejní, jen já jsem něco víc... (to je další z mých pohledů...) Nejsem přece jenom taky obyčejná... (takto uvažuji v náladě zoufalé...) Je tisíce pohledů jednoho člověka na jedinou skutečnost... bylo by to na román... Jinak, báseň mne moc nenandchla... snad poslední řádeček...

báseň je to nádherná snad jediné co mě na ní zaráží, krom onoho prologu, je její název, prostě bych vypustil to Obyčejná, z mého pohledu by to dostalo ještě lepší zvuk

Saxanka:Teda asi Ti to poslednictví právě zkazím. Mně by tolik nešlo o nějakou změnu ,bál bych spíš absence pocitů a té vášně,jaké je může mít ta žena v básni? možná je to ale troufalý,co vím jak a co může cítit

Proč Já jsem vždycky poslední? No nic,jen jsem Ti chtěla Napsat že je moc hezká dýchá z ní možná trošku strach takhle neskončit,ale vlastně Proč ne? Někdy bych si přála být Taky takhle obyčejná jindy mne tahle Obyčejnost děsí... Záleží na Tobě....

Hezké, opravdu hezké. Souvislé a jasně cílené. Děkuji.

Takhle bohužel žije většina lidiček, i mladých, nežije, ale přežívá. Život nechávají protékat mezi prsty jako sypký písek. Tráví dny v restauračních zařízeních (v lepším případě) a venku v lesích zapadá slunce… Všude okolo je tolik hudby, zpěvu a lásky a oni utápí zraky v pulitrech

Nepíšu hned tak na něco, ale tohle je síla... v těch par jednoduchých slovech bez zbytečných póz a siláckých výrazů je osud tisíců žen...
Každá z nich měla spoustu snů a naději, že takto neskončí, málokteré se to podaří. Můžu Ti jen přát sílu v Tobě a chlapa, který Tě takto skončit nenechá - většinou je to totiž vina nás, mužů...

me by zajimalo, jestli je ta obycejna zena samotna? gdyt je to velky rozdil - osamocena usedlost nebo proste obycejny zivot s nekym, koho mame radi...

obyčejný život? s někým, koho máme rádi? není to nesmysl?

Viz prolog : teď když tě znám lípěji, tak vím, že TY tak stoprocentně neskončíš, ikdyby ses snažila sebevíce, máš v sobě neklid a touhu něco podnikat ... a kdyby náhodou jednou až úplně na stará kolena, tak mi napiš a já budu v houpacím křesle štrykovat s Tebou ... líbíš se mi

..pouhé odhodlání nestačí..
proč tolik lidí sebe sama se ptá
co že to vlastně ze života má?
a proč se při tom tváří tak temně?
proč se jednou nezeptají
"co má život ze mě?"

Správně (?)
Obyčejné dny jsou na ... obyčejný život.
Až mě nadchne obyčejný život, budu po nich toužit.
Ale teď jděte pryč. Kšááááá!

obyčejné dny...
konec všech vášní,
konec naděje,
když umíráček zazní,
nic se neděje...

Me se to libi at se to rymuje jak chce... A souhlasim i s prologem...

Sarken: no já nevím, co mám říct, prostě se mi to líbí, souhlasím s Azalinem, ale hlavně s Bibšou, nedovedu s představit, že bych třeba jeden den koukal na televizi a druhej den znova, teda pokud tam nejde hokej.

Podle mě se ti to teda rýmuje dost špatně. To už by možná bylo lepší nerýmovat to vůbec a nechat to jako text.
Jinak kupodivu zase souhlasím s Krytykem a to je mi 23 :-)))

Smutny.. smutne pravdivy.. zrovna nedavno sem se bavil s jednou bejvalou spoluzackou a citil jsem z ni presne tohle... Ale myslim, ze stejne tak by se to mohlo jmenovat OBYCEJNY MUZ...

...nejsem zastáncem usedlého rodinného života, ale někdy mi z něj dýchá takové to teploučko a domov jak má být, snídaně pohromadě, čas o páté a tak ... ale k tomu má tvoje představa hodně daleko ... jednou se taky usadím, ale bude to vypadat úplně jinak.

Básnicky se mi to moc líbí, jako básnický popis obrazu ...

čím víc jsem odporně starší, tím víc mám obyčejné věci a lidi raději...

Krytyku:
Snad že jim rozumíš, chápeš je, znáš
máš radši obyčejné dny
ale i ty občas očím zavřít se dáš
a sníš barevné své sny
Někomu prostě už nezbývá síla
aby se zvedl a šel kus dál
možná že nezbývá už víra
a sen se skutečností stal

Sarken:
rozumím tobě, té básni, té ženě
spousta lidí stejný osud má
den za dnem jdou a žijou poníženě
znaveně berou co život dá
Mládí je elánu plné a plánů též
život všem chystá překvapení
až časem pozná co pravda je, co lež
čeká nás (h)různé probuzení.