Konec

Původně jen pláň,

chodil jsem tam sám.

Později šli jsme tam dva,

tou cestou jen ty a já.

Chodili jsme tam dlouho,

jako kdyby nás něco drželo,

byla to krásné ale nevím proč,

asi sem se zamiloval, nevím....

Najednou se něco stalo,

byla to rána, hrozná rána,

upadla jsi na zem, nehýbala se

padl sem k tobě ale nic si neudělala,

Byla jsi tak nehybná,

bál jsem se že jsi mrtvá,

tvoje očka byla tak prázdné,

tak vyhaslé, ale stále krásné.

Najednou mé srdce zalil pocit prázdna.

Už tě nikdy nebudu moct pohladit, políbit, poškádlit.

Už nikdy nespatřím tvůj smích.

Už nikdy neucítím tvoji vůni.

Už tě ani nikdy neuvidím.

néééééééééééééééééééééééééééééééééééé!!!!