No snad - protože co je uzavřené?
Hezky ladí... po pár básničkách mám dojem tvého zalíbení v zastřeně otevřených koncích :-)
Tak hodně (řečeného) za tak málo vět... A ta moje je tam také, jak jinak. Naprosto maximálně trefené pocity.
Jen bych to jako obyčejně asi takhle nedovedla polapit.
Forma je skvělá; takové trochu rozšíbnuté MD/D.
Fakt se ti povedla, dobře, žes ji pro nás zapsal...
Každý máme právo na vlastní asociace, je dobré si o tom napsat, dík :o)
(Mne zas napadlo, že jsi z Irska, protože tam se díky bramborám zakutáleným z lodí poražené španělské Armady narodilo po pár letech mnohem víc lidí, než předtím z obilí ..... a pak.. ale to už by bylo smutné)
Někdo žije kopretinou, někdo je zas na růže..
Ač jsem se snažil, asociacím jsem se neubránil, tudíž mi báseň vyzněla možná poněkud úsměvněji, než autor zamýšlel.
I tak se líbila, nechávám tip.
k.b.l.
..jasně..rozumím ti úplně přesně..s těma palačinkama jsi to skoulel moc hezky:))
..neboj..stojím nohama na zemi:))
..teda..občas lítám..sním..bez toho by však ta země byla moc tvdá..no ne?:))
Jasně že není, to ani náhodou, nemůže být. Jenom bych řekl, že je potřeba vědět, že lidský život nejsou JEN emoce. Jak to jen namalovat, aby to mu bylo rozumět... hm... tak si představ dvě spirály, které se točí proti sobě... spirály jako nekonečné palačinky, které se rodí z velikého oceánu těsta.. Jedna palačinka jsou kladné emoce a druhá spirála jsou záporné emoce, točí se proti sobě - a nahoře na obou dvou palačinkách najednou poskakuje a balancuje cosi, co si říká JÁ a má tak trochu rozum. Udržet se tam dá děsnou práci, palačinky rostou nepravidelně, škubou sebou jak při zemětřesení - ale to JÁ stát jinde než na těch palačinkách nemůže, protože jimi zároveň je - ale je ještě něčím jiným, než jimi :o)
bez emocí nic není, aspoň pro mně teda:)
1) Co bude, bude, až to bude.
2)Žádné štěstí ani neštěstí není celý život a na celý život, jaksi z vlastní podstaty. Leckdy je obtížné nebýt především emocí, (necítit se být především emocí)... ale myslím, že to stojí za zkoušení.
Jsem tak šťastná
tak šťastná
až na mě to štěstí padá
jako nějaký déšť nebo co
až mi z něj puká hrudník
jak se tam to štěstí nedokáže vměstnat
a vrtí se
jak blbá poslouchám furt dokola tu písničku Fallig slowly
a jsem tak šťastná
až brečím jako želva
(to je ale blbé přirovnání)
a mám v sobě dva čerstvé brufeny
aby mi z toho štěstí nepraskla hlava
ale pořád ho cítím
jsem nesmyslně šťastná
a trochu brečím
a píšu takové milé krásné básničky
a pod tím vším doutná strach
co zas bude až na mě přestane pršet to štěstí
co bude
sakra
odháním ty hnusné masařky
ne
bude tu napořád
to únavné štěstí
ráda si tak lžu
je to úleva
lhát si
a věřit jim
vlastním lžím
Vůně: vlastně díky - taky si myslím, že otázka na konci je moc dobrá věc. Píšu teď něco jiného, co sem asi nepatří, básničky byly jen taková přípravka a semtam i odlesky - ale i když to jsou výklady, snažím se tam vpravovat do každého konce otázky... protože bílá místa jsou vlastně prostorem k růstu... Moc mi to nejde, těžko hledám čas - tak jsem vděčný za každé povzbuzení :-)
Takjinak: ano, slabému se svět hroutí, silnému roste. Jenže - jak to poznat, před závojem ... kdo jsi a co se stane?
za každým závojem je přece
vanutí neznáma
bolest zranitelné nahoty
radost z doteku
bližšího o milimetr
jaké chceš jiné
pokračování?
Aneb je tolik druhů štěstí, kolik závojů nevědomosti se nám podaří odhodit :-)
však to nikdy nekončí, když se umíš proměnit. Možná... dokud jsi schopná vidět mlhu...v sobě...jde to. Prostě si uvědomit, že nikdy to, co si myslíš, co vidíš...není celé.
Jenže najít sám pro sebe pro každou svou proměnu novou řeč... přeložit si do ní celou svou minulost ...a pak navíc najít její průnik s běžnou řečí.... abys mohla být sebou i pro jiné....to se málokdy povede.
Proměny tě oddělí...
Když závoj odletí?
Buď jsi smutná
nebo si honem utkáš nový starý
nebo se proměníš
a jedeš další level:-)
Odlehčená i ztěžklá, taky fajn.
To jsem rád. Od toho tu je:-)
přišla mi vhod, zrovna dnes :-) */
Jasně že můžem! Od toho tu přece taky z globálního pohledu jsme, ne?
Na druhou stranu...nepřipadá ti zvláštní, jak stabilní jsou třeba tělní plány větších zvířat? Víc jak čtyři nohy od jisté doby nemá smysl - proč asi?
Aneb některé formy jsou dány prostorem. Třeba pravidelný čtyřstěn. Nenajdeš žádnou jinou formu uspořádání 4 bodů, kde by mezi nimi byla každý s každým stejná vzdálenost. Jen ten pravidelný čtyřstěn, jinak to prostě nejde - můžeš vynalézat jak chceš:-)
Ano, ale přesto myslím, že můžeme občas nějakou novou formu najít :-)
Formy jsou kolem nás, málokdy je vynalézáme, jen používáme - asi jako gesta, tak jak píše Kundera:-)
Naprosto dokonalý a vyhovuje to mému rozpoložení :-) Neúmyslně je má předposlední a poslední podobná formou...Jsem ráda, že jsem se dostala i k tvým dílům. T
A doufám, že jsi šťastný!
Napsal jsi to zajímavě, fakt. V jednoduchosti je krása.
tak ... ?
čo bude ďalej ?
...a čo ak je človek tým všetkým naraz? ˇano, Ty o tom hovoríš, Ty ním si... super*
... nejdříve jsem chtěla říct, když jsem četla ten název, že bych toho někoho chtěla vidět :o)), ale jinak se mi to docela dost líbí, *
Písmák