Když za okny sedávám

 
zase sedím tiše
a přece křičí ...
 
za zamčenými prahy paměti,
dnes již rozmazané -- 
cvalem kulhavým, vylitými kalužemi
 
a já zámečníkem
bych se stal
nebýt těch věcí daných --
 
propasti od nebe k zemi...
v letu pošlapané - - věcmi jež musí být
 
vím že namítnete:
"Kdo nevidí svůj hrob v předurčení je blázen bez příčiny!"
-- ale ony ztracené barvy
byly něco mezi bílou a černou 
a svou silou odemknou dětem
-- nechápavým
 
chci jít pevným krokem
dveře dokořán...