Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ obláčků
22. 02. 2006
7
2
2296
Autor
aquapolo
Jsi jako malé dítě,
sedíš si na obloze s nůžkami v rukou
a stříháš bílé beránky.
s duší puklou další slečny těšíš se
budou další mejdánky... a s nimi další slečny...
Dělá Ti to dobře, viď?
Nastolíš si pravidla a světe zboř se
přijdeš, vezmeš, odejdeš...
Touha roste po další oběti...
Kam zmizelo dojetí?
Víš,
on i větřík umí zlomit sedmikrásku,
když naivně dá kvítek v sázku
s mizivou nadějí...
K hříchu svádějí
Tvoje prsty...
2 názory
mmmm - lol - mno - nevim - přijde mi to jako fňukání slušný holky po nějakym mačovi + některý rýmy do počtu a ještě jaký .. mno - snad je to osobní a prostě z toho jen nesvedu vyčíst ty pocity. tak, jak to je mě to ale ze všeho nejvíc pobavilo, než cokoliv jinýho ..
hlásku: víš, tohle je trochu osobní poezie... je to portrét jednoho pána, který mi zkřížil cestu svými verši...
Vzdálený_hlas_moře
07. 05. 2006
Až přijde ta, která mu na to neskočí...vyhraje...a nebude vědět jak to dokázala...
Až přijde ta, která mu na to neskočí...vyhraje...a nebude vědět jak to dokázala...
Lucy: no jo, tak už to bývá....:o( taky mi to nedopadlo podle představ....