Viděla ...

Budík jí rozlepil víčka,
oko vstřebává lacinou křeč
skrz blankytně modré jitro.
Tvář z křemene, zbytek uschlé listí ...
Co viděla?

Vstane... Zdolá staré schody...
V kuchyni nádherně prostřený stůl.
Sní ho... Je přeci k snědku ...!
Tvář z křemene a listí přibylo...
Co viděla?

Čistá a ustrojená otevře dveře,
najde si potřebnou cestu,
kolem kvetou sněženky... Ale ona jde...!
Tvář z křemene, listí se vleče ...
Co viděla?

Tramvaj zacinká, odjíždí k cíli...
z kočárku se na ni usmívá dítě.
Ještě víc zbledne a upraví si vlasy!
Tvář z křemene a listí tleje. ..
Co viděla?

V šedivé kanceláří mává razítkem...
Za oknem jarní deštík maluje duhu ...
Však před ním hromada lejster. A tak tluče ...!
Z křemene jiskry, listí nehoří...
Co viděla?

Tramvaj se trmácí domů...
Otisky dlaní na skle, zapadá slunce ..
Zlostně zavrtí hlavou.. Vystoupí...
Tvář z křemene, listí se rozpadá...
Co viděla?

Za dveřmi ospalá kuchyň,...
uprostřed prázdný stůl, ... zírá...
Umyje se a zdolá staré schody...
Tvář z křemene, listí páchne ...
Co viděla?

Zastaví před zrcadlem: "Co vidím?"
Strom zašumí: "Slepé srdce..."....
Střep drásá rýhy do křemene...
A listí?
Listí se vrátí do hlíny ...

Co viděla?

Viděla, viděla .., ...
umírat anděla...