Sedím sám

           zase v roklině

S prázdnou hlavou

            opřenou o kámen

Zapomněl jsem

                          Napsat radosti

Svým známým

Hlavně svojí rodině

O čem ten můj život byl.

Když

Splynul mi den v roky

Obraz    se zlaceným stromem

Co nezapadl do krajiny

                                  pod rámem

Ležel u mě

                  jak psí osud

                           Do země se vpil

Hlídal moje zmatků plné kroky

Udusané pole hlíny.

A přeci

          bylo mi moc krásně

I když

Pod stromem se zlatými jablky

Ochutnati nemohl jsem

Jen obdivem

Můj žaludek hladový

Alespoň si zpíval.

O tom, jak je plné

Srdce blázna na chvíli

Když ženy kolem jsou 

Ty babí očka motýlí.

Tak

Mým rájem stala se mi zem

V které vrásky zůstanou

Někdy pravda horkou!Těžkou!

Tíhou zavalen

Cenou  

              Za radosti

                           Skomírám

Ale děkuji

Za to,

         že tu žiji

                       ještě pořád.....

V rokli u Sedmi hor.